Ozvučení chrámu

Praktické rady s trochou teorie

Poslední úprava: 2016
Doplněno upozornění ohledně budoucnosti současných bezdrátových mikrofonů
Opraveny některé ceny, průběžné doplňky a korekce textu

Varování před častou chybou: nepoužívejte k ozvučení chrámů velkomembránové studiové mikrofony (zde), které vyžadují snímání zvuku v odhlučněném a akusticky utlumeném prostředí. Jsou totiž příliš citlivé, snímají i velice slabé šelesty (a navíc mají často kulovou směrovou charakteristiku). V chrámu budou tyto mikrofony snímat odrazy zvuku od stěn (výsledkem bude horší srozumitelnost), budou náchylnější ke vzniku zpětné vazby a hlavně budou snímat všelijaké rušivé zvuky (kročeje, listování v knihách, šepoty, kašlání lidí v chrámu, šum šatů, hluk zvenku, projevy dětí, vzdálené hlasy zpěvu či řeči pronášené na jiném místě chrámu a snímané zblízka a kvalitně jinými mikrofony). To vše bude bude zahlcovat snímaný zvuk, zesilovač to bude zpracovávat a reprobedny budou tyto hluky posílat zesílené zpět do chrámu. Výsledek nezní dobře. (Ani vzhledově nevypadá stojatý tlustý mikrofon, který by navíc měl být umístěn v tzv. "pavouku" tj. na odpruženém nosiči, vhodně; myslím, že vše jiné vypadá v chrámu lépe než toto studiové "monstrum"; např. obyčejná "handka" /tj. mikrofon do ruky/ umístěná na obvyklém stojanu je na pohled přijatelnější.) Používejte raději obvyklé kondenzátorové mikrofony s malou mebránou a s kardiodní směrovou charakteristikou (zde), které budou dobře snímat zpěv a řeč osob stojících před nimi, a naopak budou utlumovat zvuky přicházející odjinud a zvuky slabé (např. odražené od stěn). Viz o tom dále na patřičných místech textu níže.

Úprava textu: duben-říjen 2012
Doplněno: nové fotografie a drobné úpravy textu
Při letmé kontrole cen jsem zjistil, že od loňského září stouply ceny některých výrobků o 5 až 10 procent. (Doporučovaný řečový mikrofon Dexon MC 100 je však ve slevě za 990 Kč.)
Uváděné ceny se většinou vztahují přibližně k roku 2010.
Ke kvalitnějšímu překreslení těch ledabyle narychlo načrtnutých schémat jsem se stále nedostal.

Úprava 21. listopadu 2011
Doplněno:
Předmluva, fotografie z Ruska a drobné úpravy v průběhu celého textu
Pro power mix Yamaha EMX 312 SC - řešení šumu chlazení zesilovače pomocí výměny větráku - zde.

Omluva: z nedostatku vhodné české terminologie používám pro reproduktorové skříňky hovorový pojem "reprobedna". Je to jazykový poklesek, ale jednalo se mi o srozumitelnost a stručnost v pojmosloví.
Předmluva

Tato stať je psána jako vodítko pro jednu z prakticky ověřených variant, jak pořídit a instalovat ozvučení v pravoslavném chrámu. Většina z níže uvedeného je však zřejmě dobře aplikovatelná i na ozvučení jiných kostelů, modliteben či na podobné případy. Zde popsaná zařízení a postupy jsou vyzkoušenou možností, jak dosáhnout dobrých výsledků (tj. spolehlivě fungující a kvalitně znějící ozvučení), leč zde předložené "know how" nelze chápat dogmaticky jako jedinou správnou cestu; v různých podmínkách se totiž mohou osvědčit značně rozdílná zařízení a rozličná řešení.

Při hledání technického řešení ozvučení chrámu narazíte hned zpočátku na protichůdnost dvou jeho základních parametrů: kvalita zvuku x nenápadnost. Úkol akusticky snímat resp. ozvučit pravoslavnou bohoslužbu se totiž střetává s velice specifickými problémy - např. pohyb hovořících duchovních v poměrně rozsáhlém a členitém prostoru (před ikonostasem, za ikonostasem, uprostřed chrámu, čelem k lidem, pak zase čelem k oltáři atd.), k tomu připočtěme značný dozvuk tohoto prostoru, přítomnost většího počtu dalších pohybujících se, šeptajících či kašlajících lidí a kvílejících :-) dětí (tj. značná hladina "provozního hluku", který je potřeba při snímání mikrofony eliminovat) apod. (Zde je obrázek se schématem označujícím, kde všude a v jakém směru se v pravoslavném chrámu při bohoslužbách hovoří.)

Za této situace je potřeba zvolit, kterému z výše zmíněných základních parametrů dáme přednost. Pro někoho možná bude překvapivé, že levnější je rozloučit se s "neviditelností" přítomnosti ozvučovací techniky, smířit se s tím, že mikrofony i reproduktory budou trochu vidět (což neznamená, že se nesnažíme je alespoň trochu skrýt); instalované akustické snímání nepokrývá všechna místa, na nichž se koná modlitba, ale ta, kde se hovoří jen občas, se řeší prostě tím, že tam hypodiákon či přísluha přinese za knězem stojan s mikrofonem, a posléze jej zase odnese. Bonusem této levnější varianty je nejen nižší cena za pořízení ozvučení, ale i značně vyšší kvalita zvuku, která může být dobře použitelná i pro pořizování nahrávek je zcela dostačující pro rozhlasové vysílání. Tímto způsobem bývá ozvučení chrámů běžně realizováno v řeckých chrámech; televize, která tam pravidelně vysílá přenosy z různých míst, nepoužívá žádné vlastní mikrofony, ale prostě se jen napojí na místní běžně provozované instalované chrámové ozvučení. Z liturgického hlediska je však problematický řecký zvyk, umístit jeden (byť miniaturní) mikrofon na desku oltáře (tj. prestolu).

Dražší varianta, která upřednostňuje vysoký stupeň nenápadnosti instalované techniky v chrámu, vyžaduje větší množství miniaturních či úzce směrových (dálkových) mikrofonů, jichž je pro pokrytí všech míst, kde se v chrámu hovoří či zpívá, potřeba podstatně větší množství než v přechozím případě, a jsou rozhodně citelně dražší než "obyčejné" mikrofony (některé vysoce kvalitní úzce směrové mikrofony, tzv. "pušky", jsou dokonce velice drahé /obrázek z ruského chrámu/). Mikrofony jsou schované např. v ozdobách ikonostasu, či jsou vysoko na stěnách skryté za sloupy či římsami a snímají na dálku 10 a více metrů duchovního stojícího na přesně vymezeném místě. Potřeba je také daleko sofistikovanější mixážní aparatura na zpracování signálů z tolika mikrofonů (většinou už nestačí obyčejná analogová, ale volí se programovatelná digitální se schopností samočinně otevírat vstup jen tomu mikrofonu, který zrovna snímá hlas, kdežto signál z ostatních mikrofonů v tuto chvíli potlačovat, protože je to jen neužitečný šum a hluk /obrázek z ruského chrámu/) s různými "vychytávkami" pro zabránění vzniku zpětné vazby, která u tak složitého systému bývá problém. Tuto variantu, jak jsem si všiml, upřednostňují v Rusku. Zde v tomto článku se budeme zabývat "řeckým způsobem" ozvučení (avšak bez mikrofonu kladeného na prestol).

Obsah

Umístění mikrofonů v pravoslavné kapli
(provizorní instalace)
Kliknutím si zobrazíte větší obrázky.

Jeden mikrofon AKG C5 u analojů (tj. pultů) pro zpěváky (viz levý mikrofon instalovaný u dvou analojů); vpravo je pak zezadu vidět dynamický mikrofon jakž-takž snímající zpěváka stojícího za třetím analojem, který je bokem ke dvěma hlavním analojům (jsou na něm knihy).

Mikrofon v tomto umístění snímá hlas "zespodu", což má výhodu, že není tolik vidět; nevýhodou však je, že překáží při otáčení listů na pultu a dobré výsledky dává při snímání zpěváků stojících alespoň metr od něj; pokud zpívají hned u not, mají mikrofon blízko (asi půl metru), a pak není snímání takto umístěným mikrofonem kvalitní, protože míří zblízka přímo na ústa (viz poznámku o umístění mikrofonů).

Kondenzátorový mikrofon AKG C5 na vzdálenost asi jednoho metru od úst sbírá zpěv tří zpěváků, kteří stojí před dvěma analoji (stojí pohodlně vedle sebe, nemačkají se). Všichni jsou stejně dobře slyšet.

A takhle to vidí zpěváci. (Vpředu nad deskami dvou analojů se vznáší AKG C5; v pozadí za třetím analojem je dynamický mikrofon slabě snímající jednoho zpěváka, který za tímto analojem stává.)

Pohled od ikonostasu. Když byl na místě kondenzátorového mikrofonu ještě dynamický mikrofon (stejný, jaký je vidět vpravo u bočního třetího analoje), dokázal snímat hlas pouze jednoho zpěváka, který stál přímo před ním, ostatní zpěváky stojící vedle už snímal velice tlumeně.

Na úvod s úsměvem předesílám, že tento článek píše člověk, který býval odpůrcem mikrofonů v chrámu jakožto něčeho umělého, technického, co nemá mít v bohoslužbě místo. Dosti mne mrzelo na pravoslavných Řecích, že v jejich chrámech jsou mikrofony všude (s výjimkou těch nejmenších kapliček); přenášení mikrofonních stojanů už diákoni při archijerejských bohoslužbách zvládají, jako by to byla téměř součást diákonských posvátných úkonů - tak organicky jsou manipulace s technikou včleněny do chování duchovenstva při službě. Vpustit si do chrámu a do bohoslužby tuto moderní technologii mne však donutily okolnosti. Krátce před Paschou mi totiž jeden ze dvou hlavních zpěváků oznámil, že na Paschu (což je největší svátek roku) jede do zahraničí. Bylo mi jasné, že zbývající jeden zpěvák (i kdyby mu přizvukovalo několik vedlejších) nemůže hlasově "zvládnout" kapli přeplněnou věřícími, a nejedná se zdaleka jen o kapli - věřící se při Pasše nevejdou do naší chrámové lodi a mačkají se i v chrámové předsíni a mnohé desítky jich stojí po přístupových chodbách a schodištích domu (máme totiž kapli, která vznikla adaptováním velikého klenutého sálu v historickém městském domě, nikoliv samostatně stojící chrám). Jak tedy zajistit, aby zpěv slyšeli všichni, kteří na Paschu přijdou? Bez elektroniky neřešitelný problém. Takže jsem v rychlosti začal hledat na internetu, jak co nejlevněji zajistit ozvučení našich bohoslužebných i přilehlých prostor. Překvapilo mě, že jsem tam nenašel takovou hromadu informací o zkušenostech s ozvučováním chrámových prostor, jak jsem bláhově očekával. Vlastně jsem tam nenalezl skoro nic. Jen inzeráty několika firem, které nabízejí "komplexní řešení", a ty o svá tajemství s veřejností většinou příliš dělit nechtějí (čestnou výjimkou je Dexon, o němž je řeč níže). Kvůli časové tísni nebyl čas na velké bádání a hlubší seznámení se s problematikou, takže jsem nakonec něco nakoupil (a jen tak tak to stihnul instalovat, aby hlavní půlnoční bohoslužba byla ozvučena), jenže jsem při výběru součástí ozvučení nadělal řadu chyb a některé komponenty jsem posléze kupoval znovu (jiného druhu), další jsem zase nakoupil zbytečně draho a něco jsem zase pořídil zbytečně nebo duplicitně. Zjistil jsem, že samotná ozvučovací souprava není ještě tak drahá, jako je spíše drahé budování ozvučení metodou "pokus - omyl". A tak bych rád tímto svým psaním vyplnil informační prázdno na českém internetu v této oblasti, rozdělil se o praktické zkušenosti a nabyté vědomosti, a hlavně ušetřil dalším, kteří budou stát před tímto problémem, jejich čas, peníze, nervy a případné zklamání.

Kromě toho mne k sepsání všech zkušeností vedlo i překvapení různých návštěvníků našeho domovního chrámu, kteří u nás slyšeli nainstalované ozvučení v provozu a vyjadřovali údiv nad tím, jak kvalitně lze hlasy v chrámu snímat a jak věrně reproduktory přenášejí krásný zpěv zpěváků. Lidé v našich krajinách jsou uvyklí na plechově či telefonně znějící hlasy linoucí se z reproduktorků v západních chrámech, takže jsou skoro zaskočeni příjemně znějícím ozvučením, které lze dle níže popsaného pojednání za dostupnou cenu pořídit.

A tak bych rád povzbudil váhající, aby si ozvučení pořídili. Poznal jsem, že kdo jednou vyzkoušel, už nechce být bez toho. Zvláště v českých podmínkách, kdy zpěváků je málo (často jen jeden či dva) a jejich hlas nedokáže "naplnit" chrám v dostatečné intenzitě. Častá situace v naší zemi je, že zpěváci (zpěvák) sice zpívají, ale na druhé straně chrámu zní jejich hlas už dosti slabě (někdy jen jako nějaké kníkání či huhlání) a je nejen slabý, ale i znehodnocen rozléháním (dozvukem prostoru), takže je mu špatně rozumět (a starší lidé, kteří již trošku hůře slyší, nemají z takového zpěvu prakticky nic). A to raději nebudu příliš rozvádět případy drmolení žalmů a rychlého čtení předepsaných modliteb (zvláště, když se při tom předčítající v přední části chrámu otočí zády k lidem, jak se k nám tyto způsoby šíří z východu).

A dokonce ani kněz nebývá vždy dobře slyšitelný (a to nejen, když stojí při modlitbě zády k lidu, ale někdy ani při kázání, kdy je kazatel samozřejmě obrácen tváří k věřícím). Kolikrát už jsem slyšel povzdech od starších lidí, kteří chodí na bohoslužby do většího chrámu (ba, co dím, do katedrály!), že z kázání neslyší nic a nevědí, o čem vlastně bylo. Ne každý kněz je vybaven opravdu silným hlasem (znám u nás takové jen dva až tři). Jeden ze starších rodinných příslušníků chodil celá léta do jedné nejmenované katedrály, a když jsem se jej občas tázal, o čem bylo kázání, nezřídka odvětil, že neví; pouhopouhý jediný z několika tam sloužících duchovních měl totiž natolik silný hlas, aby byl skutečně dobře slyšet; když kázal někdo jiný, starší věřící (avšak nikoliv nahluchlí, ale při běžném rozhovoru ještě dobře slyšící lidé) neměli ani tušení, o čem tichý kazatel v rozlehlém chrámu hovoří (a z těch, kteří stojí v naplněném chrámu vzadu, chytají obsah kázání s obtížemi i daleko mladší návštěvníci - a zvláště, pokud mají problémy s češtinou - či když naopak kněz hovoří s cizím přízvukem, neřku-li, nemluví dokonce dobře česky). A samostatnou kapitolou jsou pak poutní bohoslužby, kdy se slouží mimo chrám, anebo se sjede věřících více, než chrám pojme, a velká část stojí venku a neslyší skoro nic.

Po nainstalování ozvučení je to na krátkou dobu trochu nezvyk a možná to bude sloužícího duchovního zpočátku rušit v soustředění (ostatně, jako kterákoliv jiná nová věc začleněná do výkonu bohoslužby), ale dosti rychle na to lze uvyknout. Ozvučení zajistí výbornou srozumitelnost všeho, co kněz říká či zpívá, ať už je duchovní či posluchač na jakémkoliv místě chrámu. Toto technické vybavení způsobí, že dokonce i jediný zpěvák zní silně a dokonale srozumitelně (pokud alespoň trochu dobře vyslovuje) po celém chrámu. Z hlediska dojmu ze zpěvu mohou v některých chrámech znít dva průměrně zdatní zpěváci s ozvučením dokonce lépe než chabě znějící kvarteto bez ozvučení.

I. Obecně o ozvučení - trocha teorie

A nyní již k samotnému ozvučení. Nejprve obecně. Začít je potřeba od přípravy návrhu či jakéhosi projektu. Zní to jako samozřejmost, ale nejprve je vhodné, zamyslet se nad tím, jaké zvukové zdroje budeme snímat, kde jsou v chrámu situovány, resp. kudy se pohybují, jestli je k nim možno přivést mikrofonní kabel, či je nutno volit bezdrátové připojení. Dále: kde bude zesilovač (neměl by být v chrámu moc na očích, ale zároveň by měl být celkem dobře přístupný) a ujasnit si, kdo ho bude obsluhovat (v našich podmínkách však platí, že celá aparatura musí být kofigurována tak, aby umožňovala bezobslužný provoz). A nakonec: kde budou reproduktory, aby nebyly moc vidět; schovat reproduktory je určitě ještě těžší úkol než skrývání mikrofonů; reproduktory musejí být nad hlavami lidí a všichni přítomní musejí být akusticky v přímém kontaktu s nějakým reproduktorem, tj. žádné místo, kde se nacházejí lidé, nesmí být schováno před zvukem reproduktoru někde za rohem či jinak mimo přímé vyzařování reproduktorů, kam by se zvuk mohl dostávat jen odrazem od stěny. Instalované reproduktory musejí tedy sice pokrývat všechna místa v chrámu, ale při tom být umístěny tak, aby nevnikala zpětná vazba; tj. reprobedny a mikrofony ať nejsou takovém postavení, kdy citlivé kondenzátorové mikrofony míří směrem do reproduktorů; mikrofony ať nejsou příliš blízko reproduktorům a ať jsou k blízkým reproduktorům obráceny zadní částí (nelze-li to splnit je nutno buď volit mikrofony úzce směrové či dynamické, které nejsou tak citlivé). A nakonec není od věci zamyslet se, jak se k nim dostanou kabely.

Nikdy neuškodí nakreslit si plánek chrámu a rozvrhnout si nad ním umístění mikrofonů, reproduktorů, kabelů apod.

Často způsobuje problémy, když se snímá a zesiluje jen část zdrojů zvuku, např. snímá se jen hlas kněze, kdežto zpěváci a žalmisté zůstanou bez mikrofonů (nebo naopak); či je hlas kněze snímán, jen když je obrácen k prestolu a nikoliv, když se otočí k věřícím. Někde takové řešení může fungovat uspokojivě, jinde ne. Reálně hrozícím nebezpečím je v takovém případě vznik všelijakých ozvěn, nebo se zvuk (např. hlas kněze) ozývá z jiného místa, než by se očekávalo (např. hlas od oltáře přichází zezadu), nebo zvuk hlasu kněze dorazí na některá místa v chrámu dříve z reproduktorů a se zpožděním přímou akustickou cestou. Pak se tyto problémy řeší dalšími drahými technickými aparaturami, které digitálně zvuk dodatečně zpracovávají, uměle zpožďují apod., jež jsou obvykle potřeba jen k ozvučení velikých prostranství.

Mnohé problémy (palčivé zvláště ve větších chrámech) se vůbec nevyskytnou, když se dbá dvou jednoduchých pravidel:
1.) snímáním a zvukovým zpracováním musejí procházet všechny hlasy - duchovních i zpěváků - ať stojí kdekoliv, a
2.) následně je výsledný smixovaný zvuk potřeba rovnoměrně distribuovat po všech prostorách, které jsou akusticky spojeny; jinak by mohly vznikat ozvěny (např. když jsou reproduktory jen v zadní části chrámu, tak v přední a střední části chrámu vzniká nepříjemný jev, kdy zepředu přichází zvuk přímo od kněze a případně sboru, a současně zezadu přichází s ozvěnou či dozvukem zvuk z reproduktorů). Zásadně se snažíme předcházet situaci, kdy na některá místa přichází zvuk nepřímo odrazem, tj. ozvěnou, neboť touto cestou zvuk dorazí vždy s větším či menším zpožděním a vniká časový posun mezi zvukem přicházejícím přímo a zvukem přicházejícím odrazem, a to znesrozumitelňuje přenášený hlas (proto je ve velkém chrámu potřeba hodně reproduktorů, které však pak mohou mít menší výkon. Pokud zvuk přenášíme z chrámu i do prostor akusticky oddělených, pak je dodržení prvního výše uvedeného pravidla snad samozřejmostí.

Také je vhodné, aby reproduktory nebyly moc daleko od lidí. Tj. umístění reproduktorů např. ve velkých výškách nad posluchači může přinášet problémy s ozvěnou resp. dozvukem. Ideální je, aby byly polohovány jen mírně nad hlavami lidí a bylo jich co nejvíce - čili aby každý posluchač byl co možná nejblíže k nějakému reproduktoru. (Důsledkem tohoto řešení je skutečnost, že reproduktory, bude-li jich více a budou-li blízko posluchačů, nebudou muset být vybuzeny na velkou hlasitost, tj. budou hrát tišeji, posluchači v jednom koutě chrámu nebudou slyšet hlasitý zvuk z reproduktoru instalovaného na opačné straně, a tím pádem se omezí vliv dozvuku; a kromě toho bude možno použít reprobedny s nižším maximálním výkonem, čili levnější.) Je zřejmé, že při hledání konkrétního řešení ozvučení lze všechny požadavky jen obtížně stoprocentně naplnit - ale je vhodné hledat cestu, jak se tomu co možná nejvíce přiblížit.

Shrnuto - je potřeba dostatek mikrofonů a dostatečný počet reproduktorů. Občas se vyskytující řešení ozvučení: jeden mikrofon jen pro kněze a jedna či dvě reprobedny kdesi v zadní části chrámu, znamená téměř vždy problémy s ozvěnou a srozumitelností. Takové ozvučení je bez kompenzace ozvěny kontraproduktivní. Dodávám však, že úspěšné ozvučení rozsáhlých a komplikovaných prostor je empirickou záležitostí, nelze předvídat všechny problémy a sebelepší projekt může po provedení instalace vyžadovat dodatečné úpravy.

Na závěr této obecné části úvodu podtrhnu, že správně navržené a instalované ozvučení se vyhýbá dvěma extrémům. Prvním je ozvučení nedostatečné, chabé či dokonce tak špatně navržené, že srozumitelnost v chrámu spíše zhoršuje; to se stává, když je snímání hlasu nekvalitní nebo zesílení slabé či reproduktory ozvučují jen část prostoru a do ostatních částí se dostává zvuk ze vzdálených reproduktorů s dozvukem. Druhým etrémem je ozvučení necitlivě přehlušující akustiku prostředí, příliš výrazné (takže si ani nahluchlý člověk nemůže nepovšimnout, že je se zvukem manipulováno nějakou technikou) nebo dokonce tak hlasité, že způsobuje bolest v uších při amplitudových špičkách zpěvu. Ideální je ozvučení provedené tak, aby přítomní lidé prostě dobře slyšeli, ale ani si při tom neuvědomovali, že zpěv a řeč se nějak zesilují. Ne vždy a ne všude je možné tohoto ideálu dosáhnout, leč vždy je možné se k němu cílevědomě blížit, jak to jen prostředí, prostředky a další okolnosti dovolují. Pokud se to podaří, pak lidé zjistí, že je zapnuto ozvučení, jen když dojde k výpadku proudu a přítomní s překvapením zjistí, že náhle nějak špatně slyší a obtížně rozumí pronášeným slovům či zpěvu.

A nyní již trochu konkrétněji o zřízení ozvučení a jeho komponentách.

A protože při pořizování čehokoliv bývají peníze v našich chudých farnostech až na prvním místě, začneme právě o nich. Zapomeňte však na pořízení jakéhokoliv smysluplného ozvučení za 10.000 Kč. Za tuto částku buď pořídíte něco tak slabého, že budete zklamáni a řeknete si, že ozvučovat chrám je nesmysl, nebo nad chabou kvalitou zvuku pochopíte, že pořízené vybavení můžete vyhodit a musíte si pořídit něco lepšího. V obou případě se jedná o promarnění deseti tisíc Kč. Na druhé straně není potřeba investic, které se vynakládají na ozvučení stadiónu či hudebního koncertního sálu. Pro naše případy se cena, s níž musíte počítat pro smysluplně kvalitní ozvučení většiny našich chrámů, pohybuje kolem 30.000 Kč (pro opravdu malou kapličku by mohlo stačit 20.000; pro velké katedrály má význam sáhnout hlouběji do pokladnice a vylovit částku mezi 40 a 50 tisíci - leč je možné pořizovat vybavení postupně, jen je nutno mít hned od začátku jasnou představu, k čemu chceme dospět, a načrtnout si nějaký projekt).

Co za tuto cenu musíte pořídit:
1.) mikrofony
2.) kabely k mikrofonům (pokud nejsou mikrofony připojovány bezdrátově)
3.) výkonový mixážní pult (tj. malý mixážní pult, který v sobě obsahuje i zesilovač)
4.) reproduktory
5.) kabeláž k reproduktorům
6.) stojany na mikrofony apod.
Pokud byste chtěli pořizovat zvukové nahrávky toho, co se v chrámu děje, budete potřebovat ještě nějaké nahrávací zařízení. Mohli bychom je označit pořadovou číslicí 7., ale nebudeme to započítávat do našich cenových kalkulací; pár tipů ke koupi však úplně dole uvádím).

Nyní si probereme jednotlivé položky jednu po druhé. Nejprve teoreticky a nakonec znovu a s praktickými konkrétními tipy, jaké zařízení a kde pořídit.

Po přehledu toho, co je kde k mání, bude následovat cenová kalkulace pořízení ozvučení.

Ad 1.: mikrofony

Nejprve hlavní varování: nekupujte si mikrofon, který je levnější než 1000 Kč. Existují sice vzácné výjimky, kdy za 900 Kč se dá pořídit něco, co je jakž takž použitelné, ale raději na to nespoléhejte.

Čestnou a překvapující výjimkou je mikrofon Dexon MC 100 (zač. r. 2012 ve slevě za 990 Kč). To je však jen ta příslovečná "výjimka potvrzující pravidlo".
Mikrofon je vstupní brána zvuku k dalšímu zpracování. Je-li tato brána špatná, sebelepším mixážním pultem a nejdražšími repráky už to nezachráníte. Mějte na paměti, že se jedná o snímání kultivovaného projevu či zpěvního lidského hlasu, nejkrásnějšího hudebního nástroje, o němž říkáme, že není dílem lidských rukou, ale je stvořen Bohem. Jde tu o snímání čistého samotného zpěvu, na jehož reprodukci je bolestně znát každé malé zkreslení vzniklé v průběhu jeho elektronického zpracování. Nepotřebujete sice drahé studiové vybavení, ani mikrofon za dvacet či dokonce sto tisíc, ale určitou kvalitu mikrofon pro použití ke kvalitnímu snímání zpěvu v chrámu mít musí. To, co se prodává v ceně pod 1000 Kč, je snad dobře vhodné pro hulákání konferenciéra při hospodské zábavě nebo pro ozvučení školy či fotbalového zápasu; a pokud je u mikrofonů této cenové relace uvedeno, že jsou vhodné pro hlas i zpěv, tak tím zpěvem výrobce mikrofonu myslí hudební projev chraptícího teenagera z rockové kapely z vedlejší vesnice...
Doufám, že u nás nikoho ani nenapadne chtít ozvučovat chrám mikrofonky vyráběnými pro připojení k počítači za účelem internetového telefonování, her apod., které se prodávají někdy i v cenách desetikorun či dvou nebo tří stovek.
Mikrofony jsou v zásadě dvou typů. Magneto-dynamický (či elektro-dynamický; budeme mu jednoduše říkat "dynamický") a kondenzátorový. Oba používají ke snímání zvuku, resp. k jeho proměně na elektrický signál, úplně jiné elektro-fyzikální postupy. (Nebudu unavovat vysvětlováním různých principů snímání zvuku; koho to zajímá, snadno to najde na internetu.) Pro nás je důležité, že dynamický typ mikrofonu vyžaduje co nejbližší umístění k ústům zpěváka (běžně méně než 10 cm, 20 cm se považuje za maximální vzdálenost). S rostoucí vzdáleností pak prudce klesá úroveň hlasitosti snímaného zpěvu. Jenže při snižování vzdálenosti od úst se silně mění barva hlasu, narůst hlubokých frekvencí (výrazný tzv. "proximity efekt", který je typický zvláště pro mikrofony, do nichž se musí zpívat zblízka, - pro zpěváky na pódiu i ve studiu, kteří s tím umějí pracovat, je to výhodné; pro přirozené snímání hlasu to může být problém). Co se týče směrové charakteristiky (čili jak se mění intenzita sejmutého zvuku v souvislosti s tím, jestli je zdroj zvuku před mikrofonem, nebo po stranách či vzadu), tak bývají dosti úzce směrové (výrazná kardioida); u některých stačí uhnout hlavou pár centimetrů od osy mikrofonu, a sejmutý hlas citelně slábne; to je opět výhodné na pódiu, kde se tím značně omezuje vznik tzv. "zpětné vazby" (to je to známé nepříjemné houkání či pískání) nebo u barových kapel pracujících v hlučném prostředí, ale není to už tak výhodné pro zpěváky stojící před mikrofonem na stojanu - ti se při zpěvu nesmějí ani pohnout, což je při delší době zpěvu docela nepohodlné). Další výhodou tohoto typu mikrofonů je jejich robusnost; mikrofon bez újmy snese i dosti brutální zacházení (slavný magnetodynamický mikrofon Shure SM58 je v tomto ohledu legendou - je prakticky nezničitelný). Z toho všeho je zřejmé, že všechny tyto vlastnosti jsou jistě přínosem pro zpěváky pohybující se na hlučném pódiu a držící si mikrofon těsně u úst, či pro kapely, u nichž mikrofony dostávají mechanicky zabrat - ať už zacházením ze strany zpěváka při koncertu nebo stálým přenášením a stěhováním. Pro použití při bohoslužbách jsou tyto specifické vlastnosti dynamických mikrofonů ve většině případů nevýhodné či zbytečné.

Směrové charakteristiky

Naproti tomu kondenzátorový mikrofon je citlivější, lépe snímá vysoké kmitočty (což pro nás znamená, že lépe podává barvu hlasu), s rostoucí vzdáleností od zdroje snímaného zvuku i u něj sice samozřejmě také klesá úroveň hlasitosti sejmutého hlasu, ale zdaleka nepadá dolů tak strmě jako u dynamického mikrofonu. Do kondenzátorového mikrofonu lze zpívat z půlmetrové vzdálenosti, a běžně se jimi snímají zvuky hlasů a nástrojů i z metru a více (tzv. "overhead") - např. při sborovém zpěvu nebo při celkovém snímání mluvy na divadelním jevišti. Jejich směrová charakteristika bývá buď kulová nebo směrová, ale i když je směrová, tak většinou ne tak úzce jako u dynamického mikrofonu (méně výrazná kardioida - spíše polokruhovitě ledvinová, mikrofon sice skoro nebere zvuk zezadu, ale snímá i ze stran). Je jasné, že právě tyto vlastnosti jej předurčují pro použití v chrámu, kde zpěváci si nedrží mikrofony u úst, ale zpívají v určité vzdálenosti od mikrofonu umístěného na stojanu, a často snímá jeden mikrofon více zpěváků. A jistě každý uzná, že ani kněz nemůže mít při službě mikrofon těsně u úst.

V některých komplikovaných situacích v orchestřišti může být vlastnost širší směrové charakteristiky na závadu, protože mikrofon pak snímá např. nejen zpěváky, ale i jiné hudební sekce (třeba bicí) - říká se tomu "přeslechy" a ty komplikují práci lidem u mixážního pultu při míchání výsledného zvuku. V našich podmínkách však bývá spíše vyžadováno, aby mikrofon dokázal posbírat hlasy všech zpěváků stojících kolem něj. Takže nebezpečí přeslechů se nás většinou netýká.
Tudíž naše volba jasně padá na kondenzátorové mikrofony. Někde jsem četl, že není lepší volba pro vokální a folklórní skupiny, než kondenzátorová "handka" (tj. typ mikrofonu, který lze mít na stojanu nebo jej držet v ruce); a náš případ chrámového zpěvu je s vokální skupinou docela srovnatelný. V nějaké recenzi se zase psalo o "královské skupině kondenzátorových zpěvových mikrofonů", z čehož vidíme, jak technicky a na schopnosti mikrofonu náročné je snímání čistého přirozeného zpěvu. Jedná se o nejkvalitnější a nejcitlivější druh mikrofonu s relativně nízkou hladinou šumu.

Určitou nevýhodou tohoto druhu mikrofonů je tedy jednak obecně trochu vyšší cena v porovnání s dynamickými (dáno konstrukční složitostí). Kondenzátorové mikrofony jsou velice náchylné na okolní prostředí, náhlým zvýšením tlaku (foukáním do mikrofonu) se může snímací membrána významně poškodit. Mikrofony jsou náchylné na vlhko a jsou křehké (tj. citlivé na nárazy - je potřeba s nimi zacházet jemněji než s dynamickými). I další vlastnost daná jejich technickou konstrukcí a fyzikálním principem, na němž pracují - potřebují ke své funkci tzv. phantomové (fantomové) napětí. Toto napětí musí do mikrofonu dodávat buď mixážní pult nebo (v případě některých typů mikrofonů) je dodává baterie uvnitř mikrofonu (takovéto mikrofony obsahující baterii lze pak zapojit i všude tam, kam se zapojují dynamické mikrofony, jež žádné phantomové napětí nepotřebují), případně je vyrábí zvláštní zařízení - externí napájení (pak o takto připojených mikrofonech platí to samé, bylo právě řečeno o mikrofonech nápájených baterií). Nejlépe je pamatovat na tuto vlastnost kondenzátorových mikrofonů už při výběru mixážního pultu.

Pro jistotu ještě jednou zopakuji, že to, co všechny kondenzátorové mikrofony opravdu ale opravdu nemají rády, je dlouhotrvající vlhko. Kdo máte v chrámu vhké zdi a potažmo zvýšenou vlhkost vzduchu, musíte mikrofony po bohoslužbě sundat ze stojanů, odpojit od kabelu a odnést k uskladnění někam do sucha. V takovémto případě, kdy se s kabely a konektory často pracuje, doporučuji při nákupu kabelů trochu připlatit a pořídit vyšší kvalitu (resp. žádat kabely obdařené konektory kvalitnějšími, než je standard). Pokud nehcete pokaždé odnášet mikrofony z vlhkého chrámu, pak doporučuji raději se smířit s mikrofony dynamickými, jimž mírně vlhké prostředí tolik nevadí.
Vyskytují se dva hlavní typy kondenzátorových mikrofonů.
1.) Základní typ, který se ve specifikacích také někdy označuje jako "true condenser" nebo "externí polarisace". Většinou jsou to velkomembránové studiové mikrofony, ale jsou mezi nimi i handky. Bývá to ta kvalitnější oblast mezi kondenzátorovými mikrofony. Zde se fantomové nápájení používá přímo k polarizaci membrány a je nutné, aby výše tohoto napětí dosahovala standardu 48 V (některé mixážní pulty dodávají fantomové napětí na nižší úrovni, a tyto mikrofony pak nefungují správně, zkreslují, nebo šumí či nefungují vůbec; v takovém případě je nutno dodávat fantomové napájení nikoliv z mixpultu, ale externě, viz níže). Výhodou těchto mikrofonů je, že nemění své vlastnosti v průběhu času.
2.) Elektretové - to je levnější (a běžnější) druh kondenzátorových mikrofonů, leč i ten může být vysoce kvalitní; ostatně většina tzv. kondenzátorových mikrofonů typu "tužka" nebo "handka" je ve skutečnosti elektretová, vyjma těch, o nichž se v přehledu technických parametrů výslovně uvádí "true condenser". Elektretové mikrofony mají ten nedostatek, že mohou v průběhu let trochu měnit své vlastnosti - to je daň za nízkou cenu a malé rozměry. Elektretové mikrofony mají membránu polarizovanou stabilním napětím již od výroby a tudíž fantomové napětí k nabití membrány nepotřebují. Potřebují však fantomové napájení k napájení předzesilovače, které je součástí kondenzátového mikrofonu. Proto nepotřebují nutně standardní výši fantomového napětí, ale stačí jim i nižší. V technických specifikacích poznáme tento typ mikrofonu - i když se o něm přímo neuvádí, že je elektretový, - podle některých ukazatelů (jsou to takové mikrofony, které mají možnost napájení z baterie, nebo označené slovy: "stabilní polarizace" či "trvale polarizovaný", nebo mají přímo v parametrech uvedenu možnost nižšího fantomového napětí - typický pro ně je např. údaj: "napájení fantom 9-52V").
V prodejních nabídkách tedy hledejte kondenzátorové mikrofony (případně "elektretové").

Krátké pojednání o kondenzátorových mikrofonech.

Doporučuji si pořídit dva druhy kondenzátorových mikrofonů:

a) levnější pro řeč (tj. pro kněze) - v ceně mezi 1100 - 2500 Kč
b) dražší pro zpěv (tj. pro zpěváky či žalmistu) - v ceně od 2500 - 6000 Kč.

Další kvalitativní skok nahoru začíná obecně v cenové hladině někde kolem sedmi tisíci. Leč myslím, že mikrofony dražší než cca 6000,- Kč je skoro zbytečné pořizovat pro naše použití (nebo je potřeba takovou koupi dobře zvážit; jsou jistě případy, kdy je taková investice opodstatněná: např. v chrámech, kde zpívají profesionální zpěváci, nebo jsou určeny nejen pro zpěv o nedělích, ale i pro koncerty, nebo tam, kde lze předpokládat pořizování nahrávek v profi-kvalitě pro rozhlas či dokonce pro vydání na CD apod.).

Při používání mikrofonů je důležité nastavit je tak, aby zpěváci nezpívali (při vzdálenosti půl metru a méně) přímo do mikrofonu, ale umístit jej buď trošku níže (aby zpívali jakoby přes mikrofon) nebo maličko výše; za takové situace pořizujeme jeden mikrofon pro dva zpěváky. Při snímání zpěvu z větší vzdálenosti, než cca půl metru, už je jedno, jestli je pod osou úst zpěváků či nad ní; v takovém případě mohou do jednoho mikrofonu zpívat až tři zpěváci (hlasy však už nejsou tak kvalitně sejmuté a více se uplaňuje šum okolí; pro potřeby ozvučení to nevadí, pokud však nemáme problémy se zpětnou vazbou; při nahrávání je určitě vhodné zvolit první variantu). (Podrobněji o tom viz níže.)

Poznámka: radit ohledně mikrofonů je krajně nevděčná úloha. Zatímco přesvědčit lidi, že kupovat ty nejlevnější mikrofony za 550 Kč nemá valný smysl, zřejmě nebude tak nesnadné, daleko těžší bude asi přimět ty, kdo zatím nemají žádné zkušenosti, aby si místo magnetodynamického či levného kondenzátorového mikrofonu za pět až patnáct stovek připlatili a pořídili si pro zpěv něco nejméně dvojnásob drahého. Uprostřed té nabídky levných (a ne vždy tak špatných) mikrofonů v ceně mezi jedním a dvěma tisíci je těžké vysvětlit, proč dát za tak malinkou věc, jakou je mikrofon, tři nebo čtyři tisíce. Občas někdo namítne, že někde viděl fungovat ozvučení s magnetodynamickými mikrofony za jeden a půl tisíce a že to prý znělo celkem dobře, tak proč zbytečně vyhazovat peníze za něco dražšího? Ano, lze v únosné kvalitě ozvučovat i s těmito mikrofony; jenže pak někde uslyšíte ozvučení s kondenzátorovými mikrofony za 4000,- Kč a poznáte ihned ten rozdíl v kvalitě - jako posluchač i jako zpěvák. A ještě výrazněji pocítíte ten rozdíl, když budete zpěv nahrávat. Zkreslení levných mikrofonů (teď mám na mysli ty v cenové hladině kolem 1000,- Kč) není při přímém poslechu v místnosti možná nikterak výrazné, ale při poslechu nahrávky ihned uslyšíte problémy v podání hlasu. Nakonec vás to donutí zakoupit přece jen něco lepšího. Peníze vynaložené na původní levné mikrofony budou prakticky vyhozené (člověk si pak smutně řekne, že lépe by tenkrát udělal, kdyby místo dvou levných koupil raději jeden mikrofon kvalitnější). Jsou to draze získané zkušenosti...

Leč není to jen věc kvality sejmutého zvuku, ale i celkových pořizovacích nákladů, které nemusejí vycházet pro dynamické mikrofony zas tak příznivě, jak by se zprvu zdálo z jejich katalogové ceny. V konečném důsledku může být použití levnějších dynamických mikrofonů dražší, než pořízení kvalitních kondenzátorových mikrofonů. Dynamické mikrofony totiž bývají většinou skutečně úzce směrové, zatímco běžná kardiodní charakteristika kondenzátorových mikrofonů spolu s jejich větší citlivostí způsobí, že dobře sbírají hlasy lidí stojících téměř v půkruhu před kondenzátorovou "handkou" ležící v držáku stojanu. Podle mých praktických zkušeností má kondenzátorový mikrofon s deklarovanou směrovou charakteristickou "hyperkardioda" stále o něco širší záběr, než dynamický mikrofon, u něhož výrobce udává prostě "kardioda", takže máte-li kondenzátorový mikrofon s obvyklou kardioidou, nemůže se s ním dynamický mikrofon šířkou záběru vůbec srovnávat. Tato vlastnost dynamického mikrofonu způsobí, že při alespoň trochu kvalitním snímání zpěvu a při ještě jakž-takž přijatelném diskomfortu zpěváků (zpívají při liturgii nejméně 1,5 hod. i déle!) musí mít každý zpěvák svůj dynamický mikrofon. Naproti tomu kondenzátorový AKG C5 vám kvalitně sejme dva (až tři) zpěváky najednou a mohou při tom stát pohodlně volně vedle sebe. A teď počítejte se mnou.

Máte-li tedy tři zpěváky, pak při snímání kondenzátorovým mikrofonem zaplatíte raději 3.500 Kč za jeden AKG C5, nebo za tři levné dynamické mikrofony (3 x 1.500 =) 4.500 Kč? A to s tím, že v prvním případě za levnější peníz budete mít hlas tří zpěváků sejmutý kvalitně i pro účely nahrávání a spotřebujete jeden vstup do mixážního pultu, kdežto v druhém případě (za cenu o 1.000 Kč vyšší) budete mít hlas zpěváků sejmutý v kvalitě použitelné jen pro ozvučení a zabere vám to tři vstupy do mixážního pultu (a to nemluvím o menším pohodlí pro zpěváky, kteří se sice nemusí na sebe tlačit, budou-li mít každý svůj dynamický mikrofon, ale i tak se při zpěvu do takového mikrofonu umístěného na stojanu nesmějí příliš hýbat, aby se neodchýlili od osy mikrofonu, a to už nerozebírám skutečnost, že budete mít v chrámu před zpěváky "les" mikrofonů (a představte si situaci, že máte ne tři, ale pět zpěváků či ještě více!), spoustu kabelů atd.

I v případě, že zvolíte kvalitnější variantu - jeden kondensátorový mikrofon pro každé dva zpěváky (pro špičkovou kvalitu ), stále ušetříte polovinu mikrofonů, polovinu počtu kabelů a polovinu vstupů na mixpultu; a finančně vás jeden AKG C5 přijde přibližně stejně draho jako dva levné dynamické mikrofony. Nutno také vzít v úvahu, že kondensátorové mikrofony můžete díky jejich vyšší citlivosti umístit dál od zpěváků, než mikrofony dynamické. A s každými dvaceti centimetry vzdálenosti roste šíře záběru snímání, takže může do jednoho mikrofonu zpívat více lidí.

Sám jsem nejprve pro zpěváky pořídil magnetodynamické mikrofony za cca 1.500 Kč / ks (a podle nezávislých pochvalných recenzí patří svou kvalitou do vyšší třídy, než by odpovídalo jejich ceně). Pro potřeby zpěváků a ozvučení byla problémem hlavně jejich úzká směrovost. Pak jsem (hlavně kvůli nahrávání) koupil jeden AKG C5 (viz níže) - a ten rozdíl překonal všechno mé očekávání. Proto naléhavě doporučuji: raději zpočátku jen jeden zpěvový mikrofon, ale dopřejte zpěvákům něco takového jako např. tento výše vzpomenutý kousek (za cca 3.500,-).

Ad 2.: Připojení mikrofonů k mixážnímu pultu: kabelem či bezdrátově?

Dále si musíme ujasnit, jestli budou mikrofony, umístěné na stojanu, připojeny kabelem nebo bezdrátově. Rozdíl je zjevný. Bezdrát je výrazně dražším způsobem připojení, ale nemusíte řešit kabeláž, kabely se nikde nepletou, nemusí se schovávat, aby vizuálně nerušily, nešlape se po nich, nezakopává se o ně, nevytrhují se konektory atd. Bezdrát je výhodný hlavně tam, kde se mikrofon hodně přenáší. Pokud je mikrofon stabilně instalován, pak podle mého názoru je pořizování bezdrátového připojení vyhazování peněz (kabely lze snadno schovat, vést tam, kudy se nechodí, např. podél stěn apod.). Myslím si, že v běžném farním chrámu jsou mikrofony umístěny na stabilním místě a jejich přenášení bude minimální.

Jiná situace je tam, kde se často slouží archijerejské bohoslužby, které už mohou vyžadovat časté přenášení některých mikrofonů kvůli diákonům a k archijerejům. Tam už je na místě investovat do bezdrátového připojení alespoň několika mikrofonů. Jednoznačnou indikací pro bezdrátové připojení všech mikrofonů je, pokud má být ozvučovací technika mobilní (stačí, že je potřeba natahovat a svinovat kabely k reproduktorům, manipulaci s daleko citlivějšími (a při časté manipulaci i poruchovými) mikrofonními kabely si můžeme s radostí odpustit). Nezapomeňte si však při pořízení bezdrátových mikrofonů ověřit, že jsou to kondenzátorové mikrofony (drtivá většina bezdrátových mikrofonů je totiž magneto-dynamická).

Když jsme psali o bezdrátově připojených mikrofonech, měli jsme na mysli mikrofony umístěné na běžném mikrofonním stojanu. Jsou však i bezdrátově připojené mikrofony, které jsou připevněny na člověku. Mohou být tzv. náhlavní nebo klopové. Náhlavní mikrofon je umístěn držákem na hlavě a mikrofon má snímaný člověk poblíž úst (běžně to vídáváme u různých konferenciérů, bavičů a šoumenů). Snad budete všichni souhlasit, že něco podobného se do chrámového prostředí vůbec nehodí. Klopové mikrofony jsou poměrně nenápadné; jsou připnuty na klopu oděvu či na jiné místo oděvu na prsou; i přes svojí relativní nenápadnost není vhodné - jak se domnívám - aby duchovní měli při bohoslužbě něco podobného na sobě. (Ani u Řeků jsem to nikde neviděl.)

Dále je zde čistě technologická otázka kvality bezdrátového přenosu, jestli kmitočet VHF nebo UHF atd. Většinový názor je, že VHF je už stará mrtvá technologie (prý šumí a je náchylná na rušení), kdežto UHF je moderní zůsob bezdrátového přenosu (přenos je čistý, bez šumu, nerušený a na delší vzdálenost než VHF). Dále je pro nás důležité, aby zařízení nebylo jednokanálové a aby přijímač byl diverzitní. Pozor, nestačí, aby bylo na výrobku uvedeno, že je "diversity", musí být psáno, že je "true diversity". Takové zařízení má uvnitř dva tunery a venku má dvě anténky (pouhý "diversity" je má jen na oko - uvnitř jsou spojeny drátem; je to trik výrobce), které pracují samostatně, a zařízení si stále vybírá, ze které přichází kvalitnější signál, což je pro dosažení stabilního nerušeného připojení mikrofonu důležitá věc. Dnes pomalu nastupuje už dokonce i digitálně vysílající bezdrátové mikrofonní připojení. Tuto preblematiku zpracuji později, až se sejdou nějaké zkušenosti. (Kdo máte nějaké poznatky z praxe, napište mi! E-mail je dole.)

Pokud jde o kabely a způsob jejich zapojení, tak naléhavě doporučuji používat výhradně tzv. "symetrické připojení" mikrofonu k mixážnímu pultu. Druhý typ tzv. "asymetrické připojení" je sice technicky trochu jednodušší, ale (zvláště je-li ve hře phantomové napájení) bývají s ním nejrůznější problémy. Doporučuji otázat se při koupi mikrofonu i mixážního pultu, zda mají připojení symetrické nebo asymetrické (seriosní mix. pulty mívají na svých vstupech obě možnosti). Jako nedokonalé vodítko, které však často stačí pro hlavní orientaci, je možno poukázat na typ konektoru (na mikrofonu i na vstupech mixážního pultu). Najdeme-li tam tříkolíkový konektor XLR (konektor sám je kulatý, asi centimetr v průměru, a uvnitř má v půkruhu umístěné tři samostatné kolíky nebo tři otvory pro kolíky, viz obrázek), jedná se pravděpodobně o symetrické připojení (to potřebujeme). Najdeme-li na mikrofonu či na kabelu, který z něj vede, tzv. "jack" - tj. jeden kolík (např. 6,3 mm v průměru nebo tenčí), pak je tu reálné nebezpečí, že se jedná o připojení asymetrické (pro nás nežádoucí) (a jestli tento "jack" není ani tzv. stereofonní, pak se hrozba mění na jistotu).

Nenechte lidi šlapat po mikrofonních kabelech - poničí se. Pokud musejí vést přes místo, kde se chodí, je potřeba je umístit do nějaké chráničky (např. pod prkénko, které má naspodu drážku pro kabely, - lze je přišroubovat k dřevěné podlaze; v nouzi stačí bezbarvá zahradní hadice - dosti tlustá, aby jí prolezl nejen kabel ale i konektor).

V našich pravoslavných chrámech budou mikrofony umístěny zřejmě na těchto místech:

a) U prestolu - snímá to, co říká kněz před prestolem a v oltáři (doporučuji přichytit mikrofon na pultík pro knihu - např. držákem s "husím krkem" a tak lze mikrofon skrýt, aby nebyl moc vidět - např. může mířit na ústa kněze z místa pod knihou; nebo lze mikrofon mít na běžném mikrofonním stojanu, který je postaven za pultíkem a mikrofon "vykukuje" na kněze nad knihou. Je-li umístěn pod pultem s knihou, ať je trochu dál od kněze, než jsou listy knihy, tj. zastrčen trochu vzadu, pak nesnímá šustění stránek při listování.

b) Na soleji (resp. ambonu) - snímá kněze, když čte evangelium a když káže (zřejmě nejlepší je umístění mikrofonu na mikrofonním stojanu po boku ambonu - šikmé rameno stojanu vede souběžně s ikonosasem; toto bude zřejmě nejviditelnější mikrofon v celém chrámu). Mikrofon, který byl přímo před ambonem, by byl hrozně vidět a bude navíc i překážet; nelze-li mít mikrofon postaven pod ambonem z boku, může být postaven přímo na ambonu vedle kněze, ale bude více nápadný.

c) U zpěváků - snímá zpěv a žalmistu. Umístění buď na mikrofonním stojanu, nebo na analoji - pozor však na přenášení hluku z analoje přes držák do mikrofonu - pomůže buď elektronické odříznutí nízkých kmitočtů (některé mikrofony mají tuto funkci instalovanou a ovládá se vypínačem), nebo pomáhá uložení těla mikrofonu v měkkém obalu, např. obalit je molitanem apod.) Některé mikrofony díky jsou své speciální vnitřní konstrukci značně odolné proti tomuto manipulačnímu hluku (bývá to uvedeno v popisu mikrofonu u prodejce). Počet těchto mikrofonů záleží na počtu zpěváků; nenechme mnoho zpěváků zpívat na jeden mikrofon. Jednomu zpěvákovi samozřejmě stačí jeden mikrofon. Pro dva zpěváky, stojí-li vedle sebe, stačí jeden, ale mohou být i dva mikrofony. Pro tři či čtyři zpěváky doporučuji už jednoznačně dva mikrofony. Pro pět bych zvážil už tři (nebo přejít na snímání typu "overhead", jakoby se jednalo o snímání sboru). Kondenzátorové mikrofony mohou být samozřejmě dál od úst, ale mějme na paměti, že čím větší je vzdálenost mikrofonu od zpěváka, tím více snímá mikrofon kromě zpěvu i vedlejších zvuků: šumy a hluky místnosti. Proto je vhodné v místnosti, která není odhlučněným studiem, ale je v ní určitý "provoz" (tj. pohyb lidí, občasné zakašlání, šepot, zvuky chodících věřících, dětí atd.), aby mikrofony nebyly moc daleko od zpěváků (půl metru je optimum), a proto s narůstajícím počtem zpěváků musí přibývat i mikrofonů, aby zpěváci mohli stát volně, nemuseli nepohodlně nahýbat hlavu či i hruď k mikrofonu. Tlačenice na kvalitě zpěvu rozhodně nepřidá.

d) Pokud slouží diákon, pak na soleji může buď používat mikrofon vedle ambonu pro evangelium (rameno stojanu si otočí o 90 stupňů, aby vedlo nikoliv souběžně s ikonostasem, ale mířilo přímo k ikonostasu, a pak bude mikrofon dobře snímat i diákona při ekteniích), lepší je ale v takovém případě instalovat další mikrofon, který bude někde na boku královských dveří (může to být malý mikrofonek na tenkém "husím krku").

e) Jedná-li se o velký chrám nebo je-li hojnost mikrofonů, může mít i žalmista svůj mikrofon tam, kde čte (např. pod ambonem nebo na středu chrámu).

f) V katedrálních chrámech bude potřeba mikrofon pro biskupskou katedru.

Poznámka: pokud budou mikrofony používány i mimo chrám pod širým nebem, je potřeba volit ty, které jsou odolné proti vlhkosti, a nezapomenout na ochranu mikrofonu před větrem, který jinak způsobuje velmi nepříjemné rušivé zvuky.
Jak umístit či držet kondenzátorový mikrofon

Je vhodné poučit zpěváky a žalmisty o některých základních pravidlech zpěvu (mluvení) na mikrofon. Pro citlivý kondenzátorový mikrofon platí, že je-li vzdálenost od úst menší než přibližně půl metru, považujeme to za snímání zblízka. (V naší chrámové praxi vůbec nepoužívejte umístění mikrofonu blíže než 20 cm od úst, a pokud by to snad někdy bylo potřeba, pak nasaďte na snímač molitanový chránič.) Pozor, pro dynamické mikrofony zde uvedená pravidla neplatí.

V případě snímání hlasu zblízka nesmí být vzájemná pozice úst a mikrofonu nikdy taková, že mikrofon svou osou míří přímo zpředu do úst zpěváku či mluvčímu (pomyslná osa ústní dutiny se nesmí spojit s podélnou osou mikrofonu, ale musí se vzájemně křížit).

V případě nerespektování této zásady nejsou výsledky snímání hlasu dobré. Jednak se nejspíše nepodaří kvalitně sejmout explozivní hlásky (hlavně B a P, ale problém mohou činit i D a T), jež při vyslovování vytvářejí kromě zvuku i prudké vzduchovné nárazy vznikající činností rtů a jazyka, které při nárazu na membránu způsobí nepříjemný hluk "bouchání" (některé typy mikrofonů se mohou těmito hláskami vyslovovanými přímo a zblízka do mikrofonu i poškodit). Nutno tudíž, aby dech při zpěvu a řeči šel mimo mikrofonní snímač. Dalším problémem mohou být sykavky.

Mikrofon má zepředu největší citlivost a při snímání zblízka a zepředu může zaznamenávat i zvuky, které si nepřejeme (běžně nepostřehnutelné mlaskání rtů a jazyka, zvuky proudění dechu v ústech, v krku a v nose atd. Proto je při snímání zblízka nutno citlivost mikrofonu trošku ztlumit namířením jeho osy mimo ústa. Pokud z nějakých důvodů nelze zaručit dodržení právě uvedeného pravidla, pak pro jistotu alespoň nasaďte na snímač molitanový chránič.

Snažíme se, aby hlavní proud hlasu a dechu mířil při snímání zblízka vždy mimo mikrofon a ten byl při tom natočen tak, aby k němu přicházel zvuk ne úplně zepředu po ose mikrofonu, ale trochu šikmo z boku (tj. osa mikrofonu míří mimo ústa zpěváka, např. na temeno hlavy apod.). Mikrofon v takovém případě umísťujeme buď pod ústa zpěváka, aby hlavní síla hlasu vyzařující z úst šla trochu nad mikrofonem, jehož osa míří přibližně na temeno hlavy zpěváka; nebo mikrofon umísťujeme nad úroveň hlavy zpěváka nebo ještě trošku výše, jehož hlas tudíž snímáme se shora, a osa mikrofonu je namířena kamsi na krk či na hruď. První varianta - umístění mikrofon pod úrovní úst - je vhodná, zpívají-li zpěváci před mikrofonem na stojanu (tato varianta má i tu výhodu, že mikrofon není tak vidět). Druhá varianta - umístění mikrofonu nad hlavou - má tu výhodu, že snímání hlasu je kvalitnější a mikrofon nepřekáží u pultíku např. při obracení listů s notami; nevýhodou však je, že mikrofon je výrazně viditelný a že při některých konstelacích může lépe snímat šustění papírů s notami).

Při snímání mikrofonem zdáli (tj. více než půl až tři čtvrtě metru, leč u některých citlivých mikrofonů je tato hranice ještě dál) už výše uvedená pravidla neplatí. V takovém případě můžeme mikrofon z této dálky zaměřit jeho osou přímo na ústa a přesně zepředu, jenže zřídkakdy to bývá výhodné. Nejlepší výsledky zde opět dává umístění mikrofonu do úrovně kdesi trošku nad hlavami zpěváků a sklonění osy mikrofonu tak, aby mířil přibližně na jejich hlavy. Tento způsob snímání se při vzdálenosti větší než cca 1 - 1,5 m vlastně už začíná blížit tomu, čemu se říká "over head" (praktikuje se např. při hromadném snímání sboru). K tomu je potřeba citlivější mikrofon (viz hned zde níže: overhead).

Overhead. V případě zpěváků v chrámu to bude znamenat snímat mnoho hlasů najednou jen dvěma (u většího tělesa např. čtyřmi) citlivými mikrofony (dynamické mikrofony nepřipadají v úvahu a z kondenzátorových je nutno volit ty citlivější, u nichž výrobce udává, že jsou vhodné pro overhead). I zde platí, že čím více mikrofony budeme sbor pokrývat, tím kvalitněji bude jeho produkce snímaná (to však platí hlavně pro nahrávání; pro případ pouhého ozvučení vystačíme se dvěma či nanejvýš čtyřmi mikrofony). Mikrofony vždy umístíme poblíž sboru, před něj či šikmo zepředu, a do výšky (např. metr i více nad hlavami zpěváků) a namíříme je dolů doprostřed snímané oblasti (např. v případě použití dvou mikrofonů každý namíříme doprostřed jedné poloviny sboru; kontrolním poslechem zvuku sejmutého overhead každým jednotlivým mikrofonem zvlášť zjistíme, zda "posbíral" všechny hlasy, které spadaly do jeho oblasti; pokud hlasy zpěváků u kraje oblasti jsou znatelně slabší a zřetelně méně přesně sejmuté, je nutno umístit mikrofon o pár kroků dále od pěvců; nemůžeme-li zvýšit vzdálenost kvůli okolnímu hluku či nedostatku prostoru /např. okraj kůru/, musíme použít mikrofonů víc; každý typ mikrofonu má jinou směrovou charakteristiku, a proto je nutno jej vyzkoušet). Musíme také počítat s tím, že mikrofony v tomto použití snímají nejen zpěv, ale všechny šumy a hluky, které se ve snímané oblasti vyskytují (obracení papírů na pultících, šoupání nohama, šustění oděvů apod.), proto je potřeba, aby se zpěváci chovali daleko ukázněněji a tišeji, než při snímání zpěvu zblízka.
Overhead při snímání sloužících duchovních. Je výhodný např. pro hromadné snímání všech kněží, kteří jsou v oltářní části (když slouží mnoho duchovních, může to být lepší řešení, než kdyby měl mít každý svůj mikrofon, nebo si mikrofon půjčovali). Dva mikrofony mohou být umístěny (metr či výše nad hlavami duchovenstva) někde na východní stěně chrámu, nejméně tři až čtyři metry od sebe, a jejich osy se křižují nad prestolem (tj. pravý mikrofon snímá duchovní stojící po levé straně prestolu a naopak). Hlasy však nebudou nikdy tak kvalitně sejmuty, jako při snímání zblízka, což bude mít vliv na srozumitelnost řeči - a kvůli tomu ozvučení pořizujeme. Je to potřeba vyzkoušet v konkrétních podmínkách (význam má toto řešení hlavně v katedrálách).
Overhead vyžaduje použít kondenzátorový mikrofon dosti citlivý (s rostoucí vzdáleností mikrofonu od zdroje zvuku roste samozřejmě požadavek na citlivost; stejně tak se snižující se hlasitostí snímaného zvuku; čili nejcitlivější mikrofon bude potřeba pro dálkové snímání řeči či zpěvu kněze, zatímco pro hlasitě pějící sboristy, snímané mikrofonem umístěným blízko nad jejich hlavami, takové enormní požadavky na citlivost nebudou). Pro "over head" se osvědčuje např. AKG C1000S, viz níže).

Shrnuto: zabraňte zpěvákům či žalmistům, aby si mikrofon umístili rovnou před ústa a zblízka přímo zepředu do něj hovořili či zpívali. Pokud si někdo drží mikrofon sám, ať jej umístí tak, aby hlava mikrofonu byla pod ústy a namíří si jeho osu na čelo; ať řeč či zpěv jde z úst nad mikrofonem (jakoby přes mikrofon, nikoliv do něj). Nutno upozornit, že držet si správně mikrofon rukou (bez použití stojanu) chce prý dost cviku.

Ad 3.: Mixážní pult a zesilovač

Nyní potřebujeme signály přicházející z několika mikrofonů smixovat dohromady a výsledek zesílit pro reprobedny. Kabely od mikrofonů vedou ke vstupům mixátního pultu. Čili musíme mít alespoň tolik vstupů, kolik chceme mít mikrofonů (měli bychom počítat jen vstupy symetrické - tj. pro tříkolíkový konektor XLR). Samozřejmou vlastností mixážního pultu je možnost každému mikrofonu zvlášť regulovat hlasitost a equalizérem mu zvýšit či snížit basy nebo výšky.
Efekty, které většinou mixážní pulty nabízejí, asi potřebovat nebudete. Stejně tak asi nebudeme při ozvučování chrámu potřebovat funkci umísťování signálu z každého vstupu na speciální místo na stereobázi, protože potřebujeme, aby z každého reproduktoru bylo slyšet vše, co se kde snímá. Ozvučování je v našem případě důsledně monofonní. (Tato funkce se může hodit jedině při pořizování nahrávek; mají ji poměrně hlučné powermixy Behringer.)

Vítaný je však tzv. kompresor (to je funkce, která signál jakoby "stlačí" - což znamená, že slabé části signálu trochu zesílí a silné zase trochu zeslabí a výsledek má více či méně vyrovnanou hlasitost; účinnost této funkce je samozřejmě možno regulovat; mají to např. powermixy od Yamahy).

Také je potřeba mít na paměti, že pro provoz kondenzátorových mikrofonů, potřebujeme, aby do mikrofonních vstupů uměl mixážní pult pouštět phantomové napětí. Ohlídejte si, jakou má vybraný mixážní pult ve svých parametrech výši tohoto napětí. Standard je 48 V - s tímto napětím vám budou správně fungovat všechny kondenzátorové mikrofony. Mnoho mixážních pultů však dodává fantomové napětí nižší (např. Yamaha: 15 V, Dexon: 24 V). To bude stačit jen pro elektretovou variantu kondenzátorových mikrofonů. Avšak velkomembránové kondenzátorové mikrofony a všechny, které jsou označeny termíny jako "true condenser" nebo "externí polarisace" vyžadují plnou standardní výši fantomového nápájení 48 V, a pokud jím váš mixážní pult nedisponuje, pak bude potřeba dodávat toto napětí externím zařízením (viz níže), jinak nebudou tyto mikrofony správně fungovat.

Celá řada mixážních pultů umí sice pouštět do vstupů phantomové napájení, ale ne do všech, takže se nespokojte s údajem, kolik má mix vstupů, ale hledejte jasnou specifikaci, do kolika vstupů je mix schopen pustit phantomové napětí, a spočítejte si, zda vám počet těchto napájených vstupů bude stačit pro vaše kondenzátorové mikrofony. Do ostatních, nenapájených, vstupů pak může připojit jen dynamické mikrofony nebo kondenzátorové mikrofony, mající své vlastní napájení - většinou z interní baterie, anebo si pro použití takových nenapájených vstupů pro kondenzátorové mikrofony musíte dokoupit zvláštní externé zařízení(viz níže), jež se připojuje mezi takový vstup a mikrofon a dodává phantomové napájení.

A když máte signály ze všech mikrofonů spojeny (smixovány), potřebujete tento signál zesílit tak, aby vybudil reproduktory. To celé lze řešit několika níže způsoby, z nichž každý má své klady a zápory (jak už to tak bývá).

1.) Řekl bych, že pro naši situaci první na řadě je nejjednodušší ze všech variant, tj. použití tzv. "výkonového mixážního pultu".

Výkonový mixážní pult (tzv. "power mix") - je to varianta "dva v jednom" - tj. mixáž signálů z několika vstupů spojená s výkonovým zesilovačem, na který jsou už rovnou připojeny reproduktory. Toto zařízení nám jednak smíchá signály ze všech mikrofonů, umožní nám např. některý mikrofon zesílit oproti ostatním, jiný zase zeslabit, či upravit u každého mikrofony basy a výšky (to vše je potřeba zvláště, když jsou používány různé mikrofony), a pak výsledný namixovaný signál hned zesiluje pro reproduktory.

Od výkonového mixážního pultu požadujeme především tyto vlastnosti:

a) potřebný počet vstupů (podle počtu mikrofonů a raději více, abychom měli nějakou rezervu pro případný další mikrofon zakoupený v budoucnu);

b) dodávání phantomového napětí do tolika vstupů, kolik máme rozmístěných kondenzátorových mikrofonů (abychom mohli bez problémů používat výhradně kondenzátorové mikrofony) a zároveň možnost symetrického připojení potřebného počtu vstupů;

c) dostatečný výkon zesilovače (při tom se řídíme velikostí ozvučovaného prostoru - raději opět nějakou rezervu - nejlépe 100 procent, tedy dvojnásobný maximální výkon zesilovače, než budeme v běžné praxi využívat); je velice výhodné, aby impedance reproduktorů se mohla pohybovat mezi 4 a 8 ohmy (v praxi to znamená, že parametry zesilovače dovolují připojit čtyř-ohmovou reprobednu; možnost připojení víceohmového reproduktoru je pak samozřejmá, jen bude trochu slaběji hrát);

d) váha (pokud hodláme pořizovat přenosnou ozvučovací soustavu, pak je váha mix. pultu docela významným faktorem).

e) v některých případech může být výhodné, když má koncový zesilovač grafický equalizér, kterým můžeme výslednému zvuku např. snížit basy (tj. snížit hlasitost equalizérem definové oblasti nízkých kmitočtů) nebo zvýšit vysoké kmitočty. Utlumení basů může mít význam při ozvučení velkých prostor se značným dozvukem, kde je někdy potřeba ubrat zvuku na "teplosti", aby v rozlehlých prostorách basy příliš neduněly a nesnižovaly srozumitelnost. Posílení výšek u celkového zvuku může mít význam u pro vylepšení zvuku "huhňavých" reprobedniček, které mají na vysokých kmitočtech citelný útlum, nebo při použití stovoltového rozvodu k reproduktorům (transformátorky pohlcují vysoké frekvence, a tak je vhodné je na zesilovači trochu posílit). Není-li grafický equalizér k dispozici, můžeme úpravu tónu provést u každého mikrofonního vstupu zvlášť (jenže equalizéry u vstupů nemají rozdělení do tolika frekvenčních pásem, zpravidla jen do tří, čili úprava nebude tak přesná). (Grafickým equalizérem disponuje např. powermix Yamaha).

Z toho, co už bylo řečeno výše, je zřejmé, že potřebujeme nejméně čtyři symetrické vstupy (to je však naprosté minimum), které všechny by mělo být možno napájet phantomovým napětím (v případě, že pro kněze použijeme níže uvedené mikrofony MC 100 s baterií, pak je potřeba, aby byly napájené alespoň dva vstupy).

Je velice výhodné, pokud má zesilovač možnost přepnout se z běžného stereo módu do módu pro provozování tzv. monitoru (monitorem jsou míněny reprobedny, které mají muzikanti obráceny směrem k sobě, aby sami sebe slyšeli). Mód monitoru totiž znamená, že místo dvou kanálů sterofonního výstupu přepnete provoz zesilovače na dva samostatně ovládané monofonní kanály. Místo např. pravého kanálu sterea získáte hlavní monofonní výstup (označený v tomto módu jako "main") a místo levého kanálu sterea získáte druhý monofonní výstup (označený jako "monitor"). Ta hlavní výhoda spočívá v tom, že signály ze vstupů si můžete smixovat do každého kanálu zvlášť (a jinak), každý kanál má své ovládání hlavní hlasitosti a svůj vlastní výstupní ekvalizér. Pro nás to má tu přednost, že si můžeme reprobedny rozdělit do dvou ozvučovaných okruhů, např. na ty, které jsou v chrámu blízko zpěváků, a pak na ty, které jsou ve větší vzdálenosti nebo dokonce venku. Do reproduktorů, které jsou blízko zpěváků (a mikrofonů), budete potřebovat pustit nižší hlasitost, protože jednak jsou poblíž zpěváků ještě dobře slyšet jejich hlasy přirozenou cestou a nemusí se tolik zesilovat přes reproduktory, a potom i kvůli tomu, že od reproduktorů, které jsou blízko mikrofonů, snadněji vzniká zpětná vazba, než od reproduktorů vzdálených. Proto si můžeme reproduktory vepředu a blízko zpěváků zapojit na kanál monitoru a nastavit si na něm menší zesílení (a možná i mixovat signály z mikrofonů v jiném poměru, než pro ozvučení vzdálených míst). Reproduktory, které jsou vzadu v chrámu nebo dokonce venku zapojíme na kanál "main", na němž můžeme nastavit citelně větší hlasitost, která je v té vzdálenosti potřebná a nehrozí už takové nebezpečí vzniku zpětné vazby. (Na každém kanálu můžeme mít připojen jiný počet reproduktorů a na každém může být být jiná celková impedance - za předpokladu, že ani na jednom kanálu neklesne pod nejnižší povolenou hranici, tj. většinou 4 Ohmy.) Takže doporučuji powermix s možností vzdát se sterea (které u nás stejně prakticky nepotřebujeme) a zapojení monitoru (funkcí monitoru disponuje např. powermix Yamaha).

Výkon zesilovače je ošidné nějak specifikovat. Mám zkušenosti s mixpultem Dexon, který má tyto výkonové specifikace: 2 × 140 W rms pro impedanci 8 ohmů na výstupu nebo 2 × 200 W rms pro 4 ohmy. Mohu říci, že pro menší chrámy to stačí a snad i střední chrám by to mohlo dostačovat. Vzhledem k tomu, že jsem v našich prostorách, do nichž se vejde 50 - 70 lidí) vždy používal přibližně poloviční výkon zesilovače, považuji tento výkon za přiměřený (dokázal "zásobit" dostatečnou zvukovou hladinou cca 150 - 200 lidí, kteří však neměli daleko k tomu, aby se už mačkali). (Opakuji zásadu: pořizujeme zesilovač takového výkonu, abychom pro běžné situace vystačili s provozem na poloviční hlasitost). Neodvážím se však vyjádřit k otázce, zda by to stačilo pro chrám střední až větší velikosti (a určitě by to nestačilo pro velký chrám). Vhledem k tomu, že zesilovače obecně nemají trvale běžet na plný výkon, doporučoval bych pro velké chrámy podstatné výkonnější zesilovač (cca 500 W a pro hodně velké chrámy i více). Mějte při zkouškách také na paměti, že zaplněný chrám vyžaduje k ozvučení dvojnásobný výkon než chrám skoro prázdný (hlasitost, která se v prázdném chrámu zdá více než dostatečná, je ve zcela zaplněném chrámu nejen slabá, ale prakticky není žádné ozvučení slyšet).

Pro naše potřeby však nejspíše není potřeba investovat do výkonového mixážního pultu více než 10.000 Kč.

Obecné nevýhody power mixu: menší počet vstupů a potažmo kanálů (většinou počet mikrofonních vstupů nejde přes 12 a počet všech kanálů přes 20; takže tam, kde je potřeba smixovat více kanálů, je potřeba už samostatného mixážního pultu), a dále menší výkon koncového zesilovače (pro rockové kapely není prakticky žádný power mix dost výkonný; pro folk a pro menší či možná i střední uzavřené prostory však bývá výkon power mixu použitelný). Je zřejné, že naší situace se tyto nevýhody ve většině případů netýkají, neboť počet vstupů bude pro nás většinou dostatečný a zpěv v chrámu se nikdy nezesiluje na takovou hlasitost jako při koncertech (jiné to však bude při ozvučování volného prostranství, zvláště pro větší počer volně stojících lidí).
Nevýhody tohoto řešení, které se nás týkají: výkonový zesilovač bývá zařízení, které potřebuje chlazení - a to většinou aktivní (tj. s točícím se větráčkem). Tento ventilátorek umí u některých zesilovačů nadělat tolik hluku, že je použití takového zařízení v chrámovém prostředí nemožné (o nahrávání ani nemluvě). Takže buď máme power mix někde mimo chrám (tj. v nějaké servisní místnosti, kam za ním musíte táhnout všechny kabely od mikrofonů) nebo potřebujeme takový power mix, který je natolik inteligentní, že si větrák pouští jen podle aktuální potřeby a jen na takové otáčky, které jsou nutné (takové zařízení pak v praxi bývá naprosto tiché, tedy pokud nevyužíváme jeho plný výkon - i to je důvod pořizovat si power mix s alespoň dvojnásobným výkonem, než budeme v praxi potřebovat). Doporučuji tedy před koupí power mixu dobře si prověřit, jaká je provozní hlučnost daného aparátu. Sám jsem učinil špatnou zkušenost s power mixem Behringer, který jsem pak právě kvůli hlučnosti musel vrátit prodejci.

Další dvě možnosti, jak řešit mixování a zesilování, které zároveň řeší i hluk od chlazení výkonového zesilovače:

2.) Oddělíme od sebe mixážní pult a zesilovač. Čili pořídíme si dvě zařízení: samotný mixážní pult (bez výkonového zesilovače) a dále samotný výkonový zesilovač. Mixážní pult, který sám o sobě bývá tichý, pak můžeme umístit v chrámu poblíž mikrofonů - sem se budou sbíhat všechny mikrofonní kabely. Od mixážního pultu už povede jen jediný kabel někam mimo chrám - do servisní místnosti nebo nějaké komory apod., kde bude umístěn výkonový zesilovač, který si tam může dělat větrákem hluku, kolik chce. Od zesilovače pak budou rozvedeny kabely k reprobednám. Nevýhodou tohoto řešení je, že musíme kupovat dvě zařízení a že musíme mít k dispozici poblíž nějaké pomocné prostory, kam hlučný koncový zesilovač umístíme (a kam se za ním bude muset vypravit obsluha, kdyby bylo potřebné upravit výkon).

3.) Používat aktivní reprobedny. To znamená pořídit si pouze mixážní pult bez zesilovače, který bude umístěn někde v chrámu (jako v bodu č. 2). Z mixážního pultu bude nezesílený signál veden nikoliv do koncového zesilovače, ale rozváděn rovnou do aktivních reproduktorových soustav. Aktivní reprobedna má v sobě svůj vlastní zesilovač (vybereme si typ, který má pouze pasivní chladič - bez točícího se ventilátoru), takže jí stačí smíchaný ale nezesílený signál vyvedený z mixážní pultu (čili úplně se obejdeme bez speciálního výkonového zesilovače a tím pádem i bez jeho větráku). Toto řešení má i tu výhodu, že u každé jednotlivé reprobedny můžeme zvlášť nastavit hlasitost, a tak můžeme elegantně a přesně vyladit hlasitost na všech ozvučovaných místech. (U předcházejících dvou variant - bod č. 1 a č. 2 - budou všechny připojené reprobedny hrát stejně hlasitě.) Nevýhody tohoto řešení jsou pak dvě: jednak je to vyšší cena aktivních reprobeden, a dále může být významnou komplikací, že ke každé reprobedně vedeme nejen kabel se zvukovým signálem ale i napájecí kabel s elektřinou (nebo musí být poblíž reprobedny elektrická zásuvka).

Ad 4.: Reproduktory

Níže uvedené platí pro pasivní reproduktorové soustavy (tj. bez vestavěného zesilovače).

Výkon a počet reproduktorů se odvíjí od výkonu koncového zesilovače a od ozvučovaného prostoru. Doporučuji příliš nešetřit, aby nám dobře sejmutý a kvalitně zesílený zvuk nezničily nekvalitní reproduktory.

Mějme na paměti, že v případě katolických chrámů se ozvučením přenáší pouze řeč při předčítání z Bible nebo při kázání, proto jsou na kvalitu ozvučovacího systému kladeny daleko nižní nároky, než u nás. Pokud se totiž při snímání, zesilování a reprodukci počítá s kvalitou určenou pro zpěv (a zvláště jedná-li se zpěv tria či kvarteta zpěváků), nutno pořídit úplně jiný typ reproduktorů než jsou ty, určené jen pro řeč. Zapomeňte na maličké (a úzké) reproduktorky, jaké jsou běžně k vidění v katolických chrámech. Pro řeč sice stačí (a pod vysokými klenbami gotických chrámů jsou pro srozumitelnost přenosu kázání vhodné, protože utlumují hluboké tóny), ale zpěv zpěváků by z nich zněl jako z telefonu - barva a sytost hlasu se ztrácí. Má-li se reprodukovat hlas zpěváka (a zvláště to platí pro vícehlasý zpěv tria či kvarteta), musí mít reprobednička větší rozměry, aby v něm mohl být reproduktor přenášející i hlubší frekvence (a tyto reproduktory bývají větší, než by se vešly do uzounkých reproskříněk.

Shrnuji: úzkovysoké reprobedničky mají sice lepší vyzařování zvuku do šířky a tím lépe vykrývají ozvučovaný prostor, ale kvůli kvalitě jejich zvuku je vhodné je instalovat tam, kde jde hlavně o srozumitelnost pouhé řeči a kde jsou basy spíše na závadu kvůli dozvuku či dokonce ozvěně velikých chrámů s vysokými klenbami, holými stěnami a podlahou, kde nic netlumí odrazy zvuku.

Na druhé straně: reproduktory pro chrám by neměly mít příliš "teplý" zvuk (tj. moc basových kmitočtů). Basy jsou v chrámech problém kvůli akustice těchto prostor - přenos hlasu i zpěvu zde může znít "zahuhlaně". Tato slova čteme jako opakovanou mantru všude, kde se u nás píše o ozvučování kostelů. Je potřeba k nim dodat, že výše řečené rozhodně neznamená, že by přenášený zvuk neměl mít žádné hlubší frekvence a že to, co vychází z reproduktorů, musí připomínat hlas z telefonu. Vezměme též v úvahu konkrétní specifikace prostoru, který hodláme ozvučit, resp. nakolik se podobá klasickému katolickému chrámu s holou podlahou, holými stěnami a převysokou gotickou klenbou (v takovém prostředí budeme zřejmě muset basy opravdu citelně redukovat, ale nejprve je potřeba empiricky zjistit, do jaké míry). Jenže mnoho pravoslavných chrámů má např. koberec, který udělá s akustikou prostoru divy (tlumí dozvuk), takže si pak můžeme trochu hlubších kmitočtů ve zvuku dovolit a na kvalitě reprodukovaných hlasů je to ihned blahodárně znát. A pokud nejsme ve vysokém kamenném chrámu, ale v nějaké komornější architektuře, pak se basů bát nemusíme (viz o tom také níže).

K tomu opakovaně připomínejme, že není žádný problém omezit přebytečné basy tónovou redukcí na zesilovači. Opačně to však neplatí - pokud reproduktor basy nepřenáší, pak je možnost to na zesilovači korigovat velice omezená. V případě, že má náš zesilovač a mixážní pult možnost tónové korekce u každého vstupu zvlášť, pak může být v akusticky problematických prostorách výhodné ubrat basy u mikrofonu snímajícího řeč, kdežto u mikrofonů snímajících zpěv ponechat basů více (nebo to lze řešit výběrem typu mikrofonu).

Počet potřebných reproduktorů záleží především na dvou parametrech: velikosti ozvučovaného prostoru a délce dozvuku tohoto prostoru. Obecně lze říci, že v prostoru bude nutno umístit tím více reproduktorů, čím je prostor větší a čím větší dozvuk prostor má (dozvuk podstatně zvyšují: vysoké stropy a klenby, žádné koberce, holé stěny a prázdný chrám, tj. málo lidí; pak má prostor veliký dozvuk hraničící někdy téměř s ozvěnou). Je jasné, že chrám je specifický právě tím, že mívá většinou vyšší dozvuk, než např. bytové prostory. Je-li tomu u vás tak, budete ke zvukovému vykrytí potřebovat větší množství reproduktorů, jinak nebude reprodukované řeči dobře rozumět. Dozvuk se citelně snižuje, je-li chrám zaplněn lidmi - stojící i sedící lidé silně pohlcují zvuk (v případě přítomnosti zvýšeného počtu lidí - např. na svátky - bývá potřeba i přidat hlasitost na zesilovači).

Výkon jednotlivých reproduktorů. Čím hustší síť reproduktorů je v prostoru instalována, tím menší výkon mohou jednotlivé reproduktory mít. Jde o to, aby celkový výkon reproduktorové soustavy nebyl o moc nižší než výkon zesilovače.

Při sledování deklarovaného výkonu reproduktoru se setkáte s dvěma údaji, např. u níže doporučovaného SP 812 je výkon deklarován takoto: 70 / 140 W. První a nižní hodnota je tzv. "výkon RMS". Druhé efektnější číslo je tzv. "výkon MAX".

Základním a klíčovým parametrem je pro nás vždy "výkon RMS". Tato veličina popisuje dlouhodobý hudební (také označován jako nominální, sinusový) výkon, tj. výkon, který ani při dlouhodobém hraní reproduktor nepoškodí. Na tento výkon je reproduktor testován. Laicky řečeno: je to je největší výkon, který do reproduktoru můžete "pustit", aniž byste jej zničili. Pouze RMS je standard (IEC 268-5) a všichni výrobci musí měření touto metodou dodržovat, takže máme alespoň nějakou jistotu, že se dopátráme objektivní a srovnatelné hodnoty.

Druhou deklarovanou hodnotou je "výkon MAX". Ta bývá často až dvojnásobně větší, než je hodnota výkonu RMS, proto se hodnotou "výkon max" výrobci tak rádi chlubí. Tato veličina popisuje krátkodobý výkon, který je reproduktor schopen efektivně převést do akustické podoby. Tento čas je zpravidla kratší než 1 vteřina. Laicky řečeno: Pokud tento výkon "pustíte" do reproduktoru po čas delší než 1 vteřina, pravděpodobně jej nenávratně zničíte (bez nároku na uplatnění záruky). Jinými slovy: tuto hodnotu raději ignorujte a všude hledejte a veďte v patrnosti jen "výkon rms" (to bývá pravidelně ta nejnižší uváděná veličina).

Zde v tomto článku všude u reproduktorů i u zesilovačů uvádím hodnoty výkonu RMS.

Možná se někdy setkáte ještě s údajem: "výkon PMPO". Je to specialita především čínských výrobců a vietnamských tržnic. Jedná o výkon, který je reproduktor schopen zpracovat po dobu blížící se nekonečně malému času. Jde pouze o teoretickou hodnotu, či spíše o marketingový trik. Pokud byste do reproduktoru pustili výkon o hodnotě deklarované jako PMPO, i kdyby to bylo na dobu méně než vteřina, pak jej spolehlivě a celkem ekologicky zlikvidujete.
Jaký výkon by měly reprobedny mít?
Především, všechny použité reprobedny ať mají stejný výkon. A dále si při přemýšlení o tom, jaký výkon by asi tak mohl stačit pro naše potřeby, musíme uvědomit následující: není naším případem ten druh ozvučení, které spočívá v reprodukci hudebních nahrávek, které byly studiově připraveny, namíchány, zvukově zpracovány všelijakými kompresory a expandery apod., tj. byly dynamicky vyrovnány (rozpětí hlasitosti jednotlivých hlasů a nástrojů i různých částí skladby je srovnáno do jakési přibližné linie, čili pohybuje se ve vymezeném pásmu), a zvláště, když jsou nároky na hlasitost ozvučení touto hudbou na úrovni pouhé zvukové kulisy. Takové ozvučení se spokojí s daleko méně výkonnými reproskříňkami, než to, co budeme provozovat my. Náš způsob ozvučení musí jednak dosahovat poněkud větší hlasitosti, než je jen úroveň zvukové kulisy, ale to není hlavní problém. Tím je skutečnost, že do repráků pouštíme dynamicky značně nevyrovnanou produkci. V některých chvílích se zpívá potichu či jsou zpěváci dále od mikrofonu, a s ohledem na to je nutno mít nastaveno zesílení; jenže pak zpěvácí spustí forte či se někdo z nich přiblíží k mikrofonu blíže, než je plánováno (např. při manipulaci s notama na pultíku), a v ten moment jde z mikrofonu daleko hlasitější signál a tím pádem jde podstatně větší signál i ze zesilovače do reproduktorů. Pokud máme výkon reproduktorů tak na hranici, aby se do něj vešla průměrná intenzita, s níž počítáme, tak podobný výkyv, tj. chvilkový citelný nárůst hlasitosti, může tyto reproduktory poškodit či zničit. A to nemluvím o případu, kdy někdo do mikrofonu omylem něčím klepne nebo do něj foukne - vzniklý hluk je mnohonásobně silnější než bežná hlasitost zpěvu. Pro tyto případy je potřeba mít u reprodukotorů náležitou výkonovou rezervu. (Navíc naše relativně levná mixážní a zesilovací zařízení asi nebudou vybavena takovými funkcemi jako např. limiter, který se právě o takové případy dokáže postarat, ani u nich nebude při bohoslužbě nikdo sedět a hlídat úrovně na jednotlivých kanálech a na výstupu.)

Počítání celkového výkonu reproduktorové soustavy a vytváření schématu zapojení reproduktorů do soustavy vyžaduje určité znalosti a případně i zkušenosti. Nesprávné zapojení může mít za následek v lepším případě nekvalitní ozvučení, v horším případě poškození zesilovače či reproduktorů.

Pro nejjednodušší zapojení reproduktorů platí následující zásady. Za předpokladu, že zesilovač má na výstupu předepsáno připojení reproduktorové soustavy o impedanci mezi 4 a 8 ohmy a my tam potřebujeme na každý kanál připojit soustavu ze dvou stejných reproduktorů, pak záleží na impedanci reproduktorů. Mají-li reproduktory impedanci 8 ohmů, pak dva reproduktory zapojíme do soustavy tak, že je spojíme paralelně (čili "vedle sebe"); vzniklá reproduktorová soustava bude pak mít celkovou impedanci 4 ohmy. Mají-li však reproduktory impedanci 4 ohmy, pak dva reproduktory zapojíme do soustavy tak, že je spojíme do série (čili "za sebe"); vzniklá soustava bude pak mít celkovou impedanci 8 ohmů. Jinými slovy: při paralelním spojení dvou reproduktorů je jejich výsledná impedance poloviční; při sériovém spojení je výsledná impedance dvojnásobná.
Nyní konkrétně pro reproduktory a zesilovače zmiňované na této stránce (zesilovače, které jsou zde doporučovány, mají impedanci připojovanou na výstup každého kanálu předepsanou mezi 4 a 8 ohmy a zde doporučované reproduktory mají impedanci 8 ohmů). Potřebujeme-li zapojit do každého kanálu dva osmiohmové reproduktory, spojíme vždy oba reproduktory paralelně (tj. způsobem "vedle sebe") a tím získáme čtyřohmovou soustavu pro jeden kanál (pro druhý kanál učiníme to samé). Potřebujeme-li zapojit čtyři osmiohmové reproduktory do jediného výstupního konektoru zesilovače, pak z nich vytvoříme dvě dvojice. Každá ta dvojice bude spojena do série, jak bylo popsáno výše. Každá taková soustava čili dvojice reproduktorů se bude po stránce výsledné impedance chovat jako jeden čtyřohmový reproduktor. A vstupy do obou soustav reproduktorů zapojíme do série - čili obě dvojice spojíme způsobem "za sebe". Tím nám ze dvou čtyřohmových reproduktorových soustav vznikne jediná osmiohmová soustava složená z celkem čtyř reproduktorů. Kdybychom potřebovali spojit 8 takových reprodukotorů, tak vytvoříme výše uvedeným postupem dvě čtyřreproduktorové soustovy, které mají každá impedanci osm ohmů, a tyto dvě soustavy spojíme paralelně (tj. způsobem spojení "vedle sebe"), a tím nám vznikne jedna soustava čtyřohmová složená z 8 reproduktorů.

6 reproduktorů by se dalo na jeden výstup zapojit tak, že bychom z nich udělali dvě spojené trojice. V každé trojici by byly tři reproduktory zapojené paralelně; pak by každá taková soustava tří osmiohmových reproduktorů měla výslednou impedanci kolem tří ohmů. A obě tyto tříreproduktorové soustavy nutno spojit sériově; vzniklá jediná společná soustava dvou trojic, čili šesti reproduktorů, by měla jako celek impedanci kolem šesti ohmů, což už se pohybuje v rámci toho, co je na předepsáno pro připojení na výstup zesilovače.

Hovoříme samozřejmě vždy o reproduktorové soustavě připojené k jednomu výstupu (např. pravému); zesilovač je stereofonní, a proto má i druhý výstup (levý) a k němu musíme připojit vždy stejnou soustavu reproduktorů jako k prvnímu výstupu. Dbáme vždy na to, aby všechny reproduktory zapojované do soustavy, byly stejné (nebudou-li mít stejné parametry, pak může sice soustava při správném zapojení fungovat, ale každý reproduktor bude nejspíše hrát trochu jinak - např. s jinou hlasitostí, protože se může lišit citlivost reproduktorů). Výsledná impedance reproduktorové soustavy může být něco větší (čili mít více ohmů) než předepisuje výrobce zesilovače, ale nesmí být nižší, než udávají parametry zesilovače (tj. u zde uváděných zesilovačů nesmí klesnout pod 4 ohmy).

Při spojování reproduktorů, musíme všechny napojit se stejnou polaritou. Nesmí být v soustavě žádný reproduktor připojený s jinou polaritou než ostatní reproduktory (to by zničilo výsledný zvuk). A obě soustavy připojené na oba stereofonním výstupy zesilovače musejí být připojeny se vzájemně stejnou polaritou. A ještě zásadní upozornění na konec: kabeláž musí být provedena tak, aby v žádném případě nikdy nedošlo ke zkratování vodičů (tj. vodivému spojení obou žil dvojlinky) - hrozí vážné poškození zesilovače!

S ohlídáním dodržení správné polarity počítají většinou už výrobci reproduktorových skříněk i výrobci rozvodných kabelů. Většinou je na kabelu jedna žíla označená v průběhu celé délky kabelu (např. podélným červeným proužkem či jinak). Na svorkovnici reprobeden bývá jedna ze dvou svorek označena červeně. Pak už jen stačí hlídat si, aby červeně označená žíla kabelu byla vždy zapojena do červeně označené svorky na reprobedně.

Když spojujeme reprobedny do série (čili nikoliv paralelně), pak červenou žílu připojenou na červenou svorku první reprobedny považujeme za vstup do první reprobedny a zároveň za vstup do této reproduktorové skupiny). Neoznačenou svorku první reprobedny s napojenou neoznačenou žilou přívodního kabelu k 1. reprobedně považujeme za výstup z první reprobedny. Při napojení další reprobedny spojíme výstup z první reprobedny (neoznačená žíla) s červenou žilou přívodního kabelu k 2. reprobedně (tj. výstup z první připojíme ke vstupu do druhé reprobedny). Případnou třetí reprobednu připojíme tak, že červenou žílu přívodního kabelu 3. reprobedny spojíme s neoznačenou žilou vedoucí od druhé reprobedny. Podobně můžeme postupovat při sériovém připojení čtvrté repropedny atd. (Za výstup celé reproduktorové skupiny považujeme neoznačenou žílu přívodního kabelu k poslední reprobedně.)

Stovoltový rozvod
Rozvod signálu do reproduktorů je možno provádět dvěma způsoby. První je tzv. nízkoimpedanční, o němž jsme hovořili až doposavad. Druhý způsob je stovoltový - jak sám název vypovídá, je při tomto způsobu řešení napětí signálu vycházejícího z koncového zesilovače transformováno na úroveň 100 Volt, takto je signál distribuován k jednotlivým reproduktorům a při vstupu do reproduktoru je opět trafem zpětně transformován ze 100 V na původní nízké napětí. Takto řešená distribuce signálu má svoje výhody i nevýhody.

Výhody stovoltového rozvodu: nemusíme řešit impedanci reproduktorů (tj. netřeba hlídat, zda se celková impedance reprodukční soustavy pohybuje ve správném rozmezí; netřeba tedy přemýšlet, jak reproduktory rozdělit do skupin, v nichž budou zapojeny do série, a skupiny pospojovat paralelně apod.), pro rozvod stačí relativně tenká dvojlinka (průřez 1,5 mm2 nebo i tenší) a na vedení signálu prostě paralelně připojujeme další a další reproduktory (každý s předřazeným trafem) prakticky bez omezení počtu (počet je omezen jen výkonem zesilovače). Typickým příkladem vhodnosti takového řešení je např. veřejné ozvučení na vesnicích, nebo školní rozvod z ředitelny do tříd a podobné rozsáhlé sítě reproduktorů. Další výhoda vyplývá z toho, že na velice dlouhých vedeních vzniká u nízkoimpedančního vedení zkreslení, a tím stovoltový způsob rozvodu netrpí.

Nevýhodou je, že potřebujeme nakoupit a montovat další součástky pro rozvod signálu, a tou jsou transformátory: jednak výstupní transformátor, který zapojíme na výstup z koncového zesilovače (některé zesilovače však už mají stovoltový výstup, takže mají výstupní transformátor zabudován v sobě), a dále transformátorky pro každou reprobedničku. Má-li být zachována vysoká kvalita zvuku, nesmí se na této součástce šetřit, jenže pak to není zrovna levná záležitost (transformátorky, které jsou součástí tlampačů pro vesnický rozhlas nebo jsou zabudovány v reprobedničkách požárních hlásičů či školních reprobeden určených pro přenos hlášení ředitele do tříd, většinou nemají potřebnou úroveň kvality). Lze předpokládat, že i v případě použití drahých a kvalitních transformátorů, tyto dodatečné součástky, které postavíme rozvodu signálu do cesty, zřejmě zvuku na kvalitě nepřidají, spíše naopak.


Schéma stovoltového rozvodu. 1.) koncový zesilovač; 2.) výstupní trafo, které transformuje nízkoimpedanční výstup ze zesilovače pro stovoltový rozvod; 3.) vstupní převodní transformátory u každé reprobedny (transformují stovoltový rozvod zpět na nízkoimpedanční úroveň); 4.) reproduktory.


Rozhodování, které řešení zvolit, je tedy jednoduché. Stačí si spočítat, jak dlouhé celkové vedení budeme muset instalovat k reprobednám. Pro nízkoimpedanční rozvod musíme použít dvojlinku s vedením každé žíly o průřezu alespoň 2,5 mm2! Orientační cena ve specializovaném obchodě je 30 Kč za metr takové dvojlinky (v hypermarketech však může být podstatně dražší), a pro delší vzdálenosti je potřeba volit průřez 4 mm2! Spočteme si, o kolik nás takto tlusté vedení přijde dráž, než kdybychom stejný rozvod provedli běžnou tenkou dvoulinkou s průřezem 1,5 mm2 (a pro jeden kanál s jedinou trasou vedení od reproduktoru k dalšímu reproduktoru). Pak stačí spočítat náklady na pořízení kvalitního výstupního transformátoru (s výkonem dle výkonu zesilovače), pokud nemá zesilovač už stovoltový výstup, a potřebného množství kvalitních vstupních transformátorků, skrze něž bude signál vstupovat do každé reprobedny. Bude-li úspora na rozvodu tenkými kabely výrazně větší než souhrnné výdaje za transformátory, pak je asi na místě začít uvažovat o stovoltovém rozvodu.

Orientační ceny s nimiž bychom měli počítat. Např. u firmy Dexon. Pro každou reprobednu o výkonu 10 W stojí trafo 165 Kč; pro 25 W to činí 285 Kč. Pro výkonnější reprobednu (např. 70W) už potřebujete trafo za 795 Kč. Pokud budete používat bedýnky 10 - 25 W, pak jich budete muset mít hodně (určitě nejméně deset na jeden kanál; vždyť v případě volby stovoltového rozvodu lze předpokládat, že ozvučované prostory budou rozsáhlé).
Stovoltový rozvod se v praxi neuplatní v menším prostoru při malém počtu reprobeden, a při větším množství reprobeden se vyplatí tehdy, jedná-li se o rozlehlé ozvučované prostory - čili dlouhá vedení k reprobednám, nebo pokud musíme kabely vést nikoliv krátkou trasou ale velkými oklikami (např. od zesilovače až k vysokým klenbám, skrze ně pod střechu, vést po půdě a na určených místech z půdy opět od vysokého stropu dlouhou cestou dolů k reprobednám). U stovoltového rozvodu nemusíme reproduktory sdružovat do skupin podle impedance a od každé jednotlivé skupiny vést zvláštní vedení k zesilovači; stačí jedna dvoulinka, která vede od zesilovače k nejbližší reprobedně, která je na ni připojena, a pak vede kabel k další reprobedně a pak pokračuje k další a další, a tak můžeme připojovat libovolný počet reprobeden, kolik nám jen výkon zesilovače a jeho výstupního trafa dovolí.
Osobně si však myslím, že stovoltový rozvod bude zřejmě trochu ubírat kvalitě výsledného zvuku, protože převodní trafa trochu pohlcují vysoké kmitočty (což však lze kompenzovat korektorem výšek na zesilovači). Přesto bych se spíše přimlouval za nízkoimpedanční rozvod, pokud nejsou prostory opravdu hodně veliké a potažmo tedy dlouhá a drahá vedení silnými kabely, u nichž se kromě vysoké ceny začíná uplatňovat i jejich vlastní impedance.

Uvádí se též, že stovoltové ozvučení nelze tak vybudit, jako nízkoimpedanční, a proto není 100V ozvučení ideální k věrnému a výkonnému přenosu hudby, ale spíše jen na řeč či hudební kulisu. Informace inženýrů jsou v tomto ohledu docela rozporuplné. Mám-li nakonec vyslovit nějaké doporučení, tak tedy asi toto: není-li vaše konkrétní situace naprosto jednoznačnou indikací pro stovoltový rozvod a jste-li na vážkách, k čemu se přiklonit, - raději upřednostněte ověřenou variantu nízkoimpedančního rozvodu.

Kvalita reproduktorů
Hlavní obrysy kvality zvuku, kterou můžeme od reproduktorové bedničky očekávat, jsou zřejmé už z pouhé její vnější podoby. Kvalitní reprobedna alespoň vzdáleně připomíná krychli (od úzko-vysokých "nudlí" toho moc nečekejme). Tato krychle by neměla mít přední šířku menší než 15 cm, protože se do ní musí vejít kruhový reproduktor s průměrem alespoň 10 cm. Tedy bednička obsahující reproduktor s průměrem 10 - 15 cm je naprostým minimem (10 cm reproduktor je ještě použitelný pro takové ozvučení, kde bude instalováno hodně repráků ale málo výkonných); spíše si však hledejme reprobedny, v nichž je evidentně reproduktor s průměrem 20 cm.

Pro další parametry, z nichž si můžeme učinit obrysový obrázek o kvalitě, musíme nahlédnout do výrobcem poskytovaných údajů.

Reproskříňka pro kvalitní přenos zpěvu musí být v každém případě alespoň dvoupásmová čili obsahovat dva druhy reproduktorů: jeden malý na výšky a druhý větší na basy i na středy (nebo o střední kmitočty dělí oba reproduktory). Reprobedny, v nichž je jen jeden typ reproduktorů, rozhodně nebrat (pokud výrobce v technických parametrech neuvádí, že bednička je dvoupásmová, či se nezmiňuje o dvou typech reproduktorů, které jsou uvnitř, pak je reprobedna nejspíše pouze jednopásmová).

Podíváme se dále na uvedený kmitočtový rozsah. Ten má zasadní vliv především na věrnost barvy přenášených hlasů, a pak i na srozumitelnost a hutnost zvuku. Za minimum pro kvalitní přenos zpěvu si můžeme stanovit rozsah od 100 Hz do 15.000 Hz. Alespoň trošku kvalitnější reproskříňky však disponují větší šířkou přenášeného frekvenčního rozsahu; spodní začátek přenášeného pásma mají výrazně pod 100 Hz a nahoře překročit 15.000 Hz by pro kvalitní reproduktor také nemělo být problémem (žádoucí je alespoň 70 Hz dole a 18.000 Hz nahoře, zcela bohatě pro naše použití dostačuje deklarovaných 48 – 20.000 Hz u SP812. Cokoliv, co nejde pod 100 Hz a nedosahuje 15.000 Hz, bude vydávat plechový tzv. "telefonní" zvuk (pro ilustraci: pro úzkovysoké "nudle" je typické frekvenční pásmo 150 – 13.000 Hz).

Mějme na paměti, že pokud by nám nadbytek basů měl činit v chrámu problém, můžeme je intenzitu nízkých kmitočktů sami korigovat na mixážním pultu a omezíme je pak jen do takové míry, jak je to v daných podmínkách nutné. (Je to zajímavé, ale kvalitní reprobedna, do níž pouštíme zvuk s oříznutými basy a výškami, má i tak kvalitnější zvuk než reprobedna, která basy ani výšky "neumí".)
O problematice potřebného výkonu reproduktorů jsme hovořili výše.

Dále nás může zajímat citlivost. Pro srovnání SP812 má deklarováno 89 dB / 1W, 1m, což je průměr. Jsou i lepší, ale mnoho je i horších. Menší citlivost můžeme snadno vyrovnat větším výkonem zesilovače, pokud máme v jeho výkonu rezervu. Vězte, že rozdíl každých tří dB znamená poloviční (či dvojnásobnou) hlasitost produkovaného zvuku.

V neposlední řadě nás bude zajímat kvalita a robusnost provedení, možnosti uchycení reprobedny na zeď, vzhled, vlhkuvzdornost apod.

Zajímavé obecné pojednání o problematice parametrů reproduktorů najdete na poradní stránce Dexonu.

Ad 5.: Kabely k reproduktorům

Používá se měděná nestíněná dvojlinka a průřezu vodiče nejméně 2,5 mm2 (nejlépe zakoupit přímo v obchodech s potřebami pro zvukaře, s elektrosoučástkami apod. Cena v takovém obchodě v r. 2011 byla 30 Kč za 1 metr). Důležité je dodržet průřez vodiče, ač vypadá neuvěřitelně a zbytečně silný (pokud bychom nějakým vedením vedli více než 100 W, pak je i tento průřez už slabý a musíme použít žíly s průřezem 4 mm2! Vedením protéká do reproduktorů značné množství proudu!). Je to kvůli tomu, že kabely od zesilovače do reproduktorů protéká poměrně značný proud, a také kvůli tomu, abychom snížili elektrický odpor vlastního kabelu. Odpor příliš tenkého kabelu, zvláště když se jedná o více než deset metrů či dokonce několik desítek metrů, může vpravdě citelně nepříznivě ovlivnit parametry celé reproduktorové soustavy, snížit kvalitu zvuku reproduktorů (zkreslení) a významná část výkonu zesilovače se nám v příliš tenkých kabelech ztrácí. Ač by se tedy mohlo zdát, že k těm našim reprákům stačí vést tenkou (a levnou) dvojlinku, není tomu tak.

Nezapomeňte rovnou koupit konektory na výstup ze zesilovače (např. konektory "Speacon", pokud je daný mixpult používá; tyto konektory se zapojují se zajištěním proti vytrhnutí: zasunout a pootočit).

Při zapojování reproduktorů k dvojlince je nutno úzkostlivě dbát na správnou polaritu - všechny reprobedny musí být zapojeny se stejnou polaritou (při opačné polaritě se sice žádné technické zařízení nezničí, ale zničí se výsledný dojem z produkovaného zvuku, reproduktory se budou "mezi sebou prát", na některých místech chrámu může být zvuk nečekaně slabý (jako by jej ozvučení spíše zeslabovalo než zesilovalo), i když jsou reproduktory blízko, reprodukované hlasy budou znít, jako by přicházely z nějakého prostoru mimo chrám, některé lidi z toho může začít bolet hlava...) Dvojlinky, které jsou vyráběné a prodávané jakožto kabeláž pro reproduktory, mají jednu žílu označenu po celé délce tenkým proužkem, aby bylo možno reproduktory snadno zapojit se správnou polaritou (žílu s červeným proužkem musíme zapojit u každé reprobedny do červeně označené zdířky); používáme-li dvojlinku neznačenou, musíme mít nějaké jednoduché měřící zařízení (nebo baterii s drátkem a žárovičkou), abychom u nastříhaného kabelu na obou koncích určili, která žíla na začátku kabelu odpovídá jaké žíle na jeho konci (doporučení: ihned po změření označit na začátku i na konci kabelu jednu žílu bužírkou nebo barvou). Stejně tak nutno dbát, aby nejen jednotlivé reproduktory soustavy, ale celkově soustavy levého a pravého kanálu byly do zesilovače zapojeny se stejnou polaritou.

Ad 6.: Mikrofonní stojany a další příslušenství

Stačí běžně používané stojany, které lze kromě obchodů s potřebami pro ozvučování zakoupit za pár stovek i v prodejnách hudebních nástrojů. Jen si ověřte, zda je stojan stabilní a zda nebude rameno pod tíhou mikrofonu klesat atd. Pro naši situaci je zřejmě výhodnější, když ramena stojanu nejsou světlá a lesklá (chromovaná), ale černá (stojan je pak méně nápadný).

V prodejně hudebních nástrojů jsem koupil i mikrofonní držák s "husím krkem" (poměrně tlustým - asi jako prst), který jsem přišrouboval na analoj u prestolu a mikrofon je tím umístěn dosti nenápadně. Součástí žádného stojanu není držák samotného mikrofonu. Rameno stojanu končí závitem a na něj je potřeba našroubovat držák, který se většinou dodává s mikrofonem, ale někdy také ne a je tedy potřeba jej koupit zvlášť (nejlépe hned tam, kde prodávají takový mikrofon).

Jako další příslušenství se (zvláště k velkomembránovým mikrofonům) doporučuje tzv. "pop-filtr". Je to taková ta jemná síťka, většinou v kruhovém rámečku, která je mezi ústy zpěváka a mikrofonem. Zabraňuje rušivým zvukům, vznikajícím - jsou-li ústa zpěváka či řečníka blízko mikrofonu - při vyslovování retnic (p, b), kdy náraz vzduchu způsobuje na membráně podobný jev jako vítr v exteriéru. Může se zkusit vzít na pomoc molitanový chránič mikrofonu (taková ta molitanová koule či návlek), ale ten už někdy odfiltruje z hlasu i výškové kmitočty. Nejlepší je pop-filtr, leč stojí pár stovek. Při použití velkomembránového mikrofonu je pop-filtr nutností, chcete-li jej umístit k ústům blíže než půl metru, což však vzhledem k citlivosti těchto mikrofonů není nutné.

Zvukaři prý nahrazují popfiltr jednoduše tím, že přes mikrofon přetáhnou starou dámskou silonovou punčochu. Pro stálé používání v chrámu by to asi nebylo moc vzhledné, ale při nahrávání se to snese (pro běžné používání mikrofonu při bohoslužbách lze problém vyřešit zvětšením vzdálenosti mezi mikrofonem a zpěvákem či posunutím mikrofonu trošku stranou, mimo osu úst zpěváka).

(Ad 7.: Nahrávací zařízení)

Když už budete mít zařízené ozvučení chrámu, tj. instalované zařízení na audio-snímání bohoslužby, přijde zřejmě (dříve či později) nápad nahrát si audiozáznam bohoslužby. Mixážní pulty mívají tzv. linkový výstup (je to výstup s namixovaným signálem ze všech vstupů, ale ještě před zesílením koncovým zesilovačem; tj. hlavní nastavení výstupní hlasitosti zesilovače nemá vliv na sílu signálu v linkovém výstupu). Nahrávání lze provádět přímo do počítače, což je však v chrámu krajně nepraktické (a navíc musíte mít v počítači kvalitní zvukovou kartu, aby výsledek za něco stál). To, co potřebujete, je nějaké maličké nahrávací hifi zařízení, které lze připojit přes linkový výstup kabelem na mixpult. Dobrou možností jak pořídit nahrávku toho, co prochází mixpultem, je nějaký flash recordér (nebo minidiskový či harddiskový recordér). Zapomeňte na všelijaké diktafony v ceně dva tisíce (byť se honosí přídomky "profesionální"), protože kvalita nahrávky bude nepoužitelná. Zařízení, které potřebujete, bude sice stát skoro pět tisíc, ale nejsou to vyhozené peníze. Kvalitní flash recordér funguje jako diktafon (má vynikající a citlivé zabudované kondenzátorové mikrofony, zároveň jako přehrávač audio-souborů do sluchátek (tj. i jako MP3 přehrávač), umožňuje kvalitně nahrávat řeč i hudbu, umožňuje připojení externího mikrofonu a samozřejmě má linkový vstup. (Více viz dole.)



II. Praktická doporučení k nákupu
jednotlivých součástí ozvučovací soustavy

Poznámka:
Všechny níže uvedené ceny jsou dle stavu v září 2011.

Umístění mikrofonů v pravoslavné kapli
(provizorní instalace)
Pokračování

Místo kondenzátorové "handky" je nyní instalován velkomembránový mikrofon Samson C03 (není v protivibračním pavouku, ale přímo připevněný na stojan). Je velký, těžký (rameno stojanu jej neudrží a musí se opírat o hranu analojů). Na stojan se upevňuje nastojato. Je velice citlivý.

Toto je řečový mikrofon MC 100 na stojanu vedle ambonu (je provizorně zastrčen do nepadnoucího držáku a je obdařen molitanovým návlekem proti větru, v tomto případě proti retnicím).

Mikrofon MC 100 umístěný v oltářní části (těsně vedle prestolu). Je instalován pod knihou, ze které kněz čte bohuslužbu. Od úst je vzdálen více než metr, ale přesto snímá dobře. Svírá ho držák typu klips připojený na "husí krk", který je přišroubován na dřevěný stolek vedle prestolu (jsou na něm krabičky s kadidlem a další potřeby pro okuřování).

Mikrofon MC 100 na stojanu vedle ambonu určený pro snímání hlasu při čtení evangelia a při kázání (pohled z jižních dveří ikonostasu). Vedle je stojan na obětní svíčky.

Pohled z přední části lodi směrem k ikonostasu - čili směrem od věřících. Sami posuďte, zdali nejviditelněji umístěný mikrofon (vedle ambonu) působí nějak dramaticky rušivě.

Druhá verze instalace mikrofonů v naší kapli
(V této verzi jsme rezignovali na původní snahu o nenápadnost a preferovali kvalitu snímání zpěváků. Snímání shora je ve všech ohledech kvalitnější a praktičtější, jedinou nevýhodou je větší nápadnost.)

Protože zpěváků přibylo, byla zvolena metoda snímání se shora a místo jednoho mikrofonu jsou k oknu namířeny dva. Oba mikrofony jsou spolu s třetím (dynamickým, otočeným k třetímu analoji) umístěny na jediném stojanu (kontakt nožiček stojanu s prkenou podlahou je odhlučněn pěnovou hmotou).

Mikrofony se částečně ztrácejí mezi lampičkami. Kromě původního AKG C5 přibyl nový mikrofon AKG C1000S (zde vpředu) (je pro toto použití až příliš citlivý).

Definitivní podoba instalace pro snímání promluv na ambonu (Dexon MC100 je pro to výborný).

Pár obrázků z Ruska - skryté ozvučení

Ruské řešení - neviditelné ozvučení. Mikrofon Shure MX ukrytý v ozdobách sedmisvíčníků (možná vám bude chviličku trvat, než ho najdete; kliknutím si obrázek zvětšíte). Snímá duchovní v oltářní části chrámu.

Neviditelný mikrofon. Kondenzátorový mikrofon Beyerdynamic ukrytý ve vyřezávaných ozdobách sloupu ikonostasu (na snímku zblízka je sice patrný celkem dobře, zdálky je však prakticky neviditelný; kliknutím si obrázek zvětšíte). Snímá duchovní stojící před ikonostasem, když hovoří čelem k oltáři (je to takový diákonský mikrofon :-)

Zpěv zpěváků však snímají i v Rusku zblízka - sice dosti viditelně ale kvalitně (AKG 150 - nyní se prodává AKG 170). Každý zpěvák kvarteta má svůj mikrofon (ve výšce cca půl metru nad hlavou; počet mikrofonů by mohl být klidně i poloviční, ale je-li možnost, aby měl každý zpěvák svůj, pak je to určitě dobré).

Snímání žalmisty u zpěváckého / žalmistického pultu (analoje) (v Rusku - velmi podobně často řešeno i v Řecku).

Reproduktory na stěnách úplně zneviditelnit nelze ani v Rusku (ale jsou dost vysoko).

Několik ověřených firem

Dosud jsem nakupoval u tří firem, které níže zmíním.

Firmě Dexon děkuji za dobré rady a bezplatnou konzultaci v časové tísní, o níž jsem hovořil na začátku. Vymluvili mi můj původní záměr pořídit u nás obvyklou "kostelní aparaturu" tzv. stovoltové ozvučení, které je výhodné spíše pro rozlehlá prostranství a jenom pro řeč (s tímto způsobem ozvučení a charakterickými vysokými a úzkými reprodukory umístěnými na sloupech a v koutech se lze pravidelně setkat v římsko-katolických kostelech). Když člověk z Dexonu dozvěděl, že chceme snímat a zesilovat i zpěv a hlavně zpěv, přesměroval mě ke standardnímu způsobu zpracování hudby, za což mu budu stále vděčný. (A krom toho mi dali nějakou slevu z celkové ceny.)

Pro naši potřebu nabízí firma Dexon mikrofony, výkonový mixážní pult a reproduktory i další potřebnosti. Z mikrofonů vyberu jen kondenzátorové a mohu srdečně doporučit jako ucházející řečové mikrofony pro kněze (či diákony) zde nabízené MC 100. S jistými výhradami doporučuji i jejich mixážní pult. Pak ještě mohu vřele doporučit jejich reproduktory SP812.

Další dvě firmy, s nimiž mám zkušenost

Pak je tu firma Audiotek. Je na první pohled zajímavá širokým výběrem zboží, cenami na spodní hranici průměru a dopravou zboží o hodnotě nad 3.000,- Kč zdarma. Zde doporučuji pořídit kvalitní kondenzátorový mikrofon pro zpěv a mixážní pult.

Dobré ceny má i firma Kytary.cz (doprava je při hodnotě zboží nad 3.000,- Kč zdarma). I zde se dají dobře nakupovat mikrofony (jeden den po internetu objednáte a druhý den dopoledne vám to pošta na dobírku přiveze). S oběma právě vzpomenutými internetovými obchody mám dobrou zkušenost.




Nejprve zkušenosti k problematice výkonových mixážních pultů

Doporučuji dva vyzkoušené a doporučované power-mixy: Dexon PMS 208 a Yamaha EMX 312 SC (cenově jsou si podobné). A hned prozradím proč.

O výkonovém mixážním pultu Dexon a vyzkoušení dalších značek

Dexon PMS 208 je velice zajímavý malý power-mix. Možná se vám bude nejprve zdát - tak jako mně - že za tu cenu byste toho měli dostat více, než tento výkonový mixážní pult nabízí. Ve stejné cenové hladině najdete v různých prodejnách zahraniční power mixy renomovaných značek s dvojnásobným počtem vstupů, resp. kanálů, a s větším výkonem, s grafickým ekvalizérem na výstupu apod. To se zdálo i mně, tak jsem se rozhodl hlavní zástupce mixážních pultů ozdobených jmény slavných firem - v cenové hladině kolem 10.000 Kč - osobně vyzkoušet. A náhle jsem zjistil, že na tom Dexon není vůbec špatně.

Na první pohled toho nenabízí tolik jako nadupaní zahraniční bratříčkové. Na vstupy připojíte nanejvýše čtyři mikrofony se obvyklým symetrickým zapojením a konektorem XLR. Z toho jen do prvních dvou vám Dexon pustí fantomové napájení (a to ještě ke všemu bohužel jen s napětím pouhých 24 V místo standardních 48 V - to je moje hlavní výtka tomuto mixážnímu pultu; nutno však spravedlivě dodat, že srovnatelná Yamaha má fantomové napětí na úrovni 15 V). Takže bez dokoupení externího napáječe, který vám bude dodávat fantomové napětí na standarních 48 V, nebudete moci provozovat kondenzátorové mikrofony typu "true condenser" (neboli externě polarizované, což jsou např. všechny velkomembránové mikrofony); budete však moci na první dva vstupy klidně připojit kondenzátorové mikrofony typu elektret (čili se stabilní polarizací, to je většina kondenzátorových mikrofonů typu "handka"). Na druhé dva vstupy, které nejsou už napájené fantomovým napětím, si budete moci připojit buď kondenzátorové mikrofony, které mají v sobě baterii a nepotřebují fantomové napájení, nebo mikrofony dynamické. Takže vám Dexon obslouží čtyři mikrofony, což pro skromnější podmínky (jaké panují ve většině našich farností) stačí. Když budete trochu kouzlit a není vám cizí vzít do ruky pájku, tak si můžete vyrobit ("ubastlit") nějaké redukce (z XLR na cinch) a můžete ještě nějaké mikrofony připojit do vstupních konektorů typu "cinch". Takhle můžete na čtvrtý mikrofonní vstup "cinčema" připojit dva spojené mikrofony (takže musí z obou přicházet stejně hlasitý signál) a další mikrofon cinčema připojit na pátý vstup. Takže jste celkem na šesti připojených mikrofonech.

Co se týče absence grafického ekvalizéru u Dexonu, nutno zvážit, jestli to opravdu potřebujeme (viz o tom v kapitole o zesilovačích). Dexon sice nemá grafický ekvalizér na výstupu, ale má kvalitní třípásmový ekvalizér u každého vstupu. Tím si lze pro každý mikrofon (a potažmo pro každého zpěváka) nastavit jedinečnou úpravu zvuku. Takže tato zmíněná nevýhoda Dexonu není nikterak tragická. A ohledně výkonu, který má Dexon o trošku slabší, než jeho cenově srovnatelní zahraniční konkurenti, - ten výkon je dostatečný pro ozvučení malých i středních chrámů. Pro velké chrámy a volná prostranství je tak jako tak potřeba něco zcela jiného než maličký PMS 208. A tím jsme se dotkli jedné jeho výhody, která pro někoho může mnoho znamenat, - malé rozměry. V porovnání s konkurencí je skutečně takřka miniaturní.

Pak ovšem má Dexon jednu obrovskou výhodu pro naše podmínky. Pokud jsem mohl zjistit, žádný ze slavných zahraničních power-mixů (v této cenové hladině) mu v tomto ohledu není schopen konkurovat. Ta výhoda se jmenuje - tichý provoz. Výkonový mixážní pult totiž obsahuje výkonový zesilovač a ten se zahřívá a potřebuje chladit; toto chlazení obstarává ventilátor uložený kdesi v útrobách zesilovače, a tento větrák dokáže být pořádně hlučný. Je asi jasné, že v chrámovém prostředí je hlučný ventilátor katastrofou a diskvalifikací celé aparatury. Nejhorší z těch zahraničních powermixů, co jsem zkoušel, bylo po této stránce zařízení, které je jinak dosti chváleno pro kvalitu zvuku a nízkou poruchovost: Soundcraft GIGRAC1000. Po spuštění se v něm rozjede něco, co snad ani není větráček, ale spíše turbína. Po pár vteřinách sice trochu ubere na výkonu, ale i nadále hlučí opravdu značně a to i když zesilovač zrovna vůbec nic nezesiluje. (Phantomové napájení má v pořádku: 48 V.) Vyzkoušel jsem také výkonový mixážní pult Behringer PMP 980S. Jeho katalogová prezentace vypadá opravdu lákavě. Má dost vstupů, phantomové napětí je na správné úrovni 48V. I zde je však zásadním problém větrák, který sice není tak hlučný, jako turbína Soundcraftu, ale stejně nadělá tolik hluku, že je provozování pultu v kostele nemožné (nahrávání poblíž pultu je také vyloučeno). Ventilátor se roztočí hned při zapnutí pultu a jede neustále, i když je výstupní hlasitost na minimu. A navíc mají tyto Behringery asi nějak pošramocenou pověst. Zkušenější mne před ním varovali, jednak kvůli nižší kvalitě zvuku u dřívějších modelů, ale hlavně kvůli nespolehlivosti a poruchovosti. Nakonec jsem pořídil Yamahu EMX 312 SC. (Výše uvedený Behringer je prý vlastně jakousi kopií této Yamahy). I zde je ventilátor bohužel slyšet a jede neustále, i když je koncový stupeň zcela bez zátěže. Ale je tišší než u Behringeru (a proti Gigracu je sotva slyšitelný). Takže je to nejtišší zahraniční powermix v této oblasti. Výhodou oproti ostatním je, že na monovstupech má kompresor. Problémem je však phantomové napájení, které je na nepochopitelné úrovni 15 V, ale pro běžné mikrofony stačí.

Vstupů a potažmo kanálů mají zahraniční výrobky v této ceně o mnoho více než Dexon, ale ve věci, která je pro nás tak důležitá, a tou je nízká hlučnost, se nemohou s Dexonem vůbec srovnávat. Dexon je má naprosto tichý provoz. Větrák si Dexon na moment pustí jen při zapnutí, a pak jej sám ihned vypne (znovu si jej spustí, až když to opravdu potřebuje; a pouští si jej jen na takové otáčky, které jsou zrovna potřeba k uchlazení koncového stupně; v našich podmínkách, kdy jede jen na poloviční výkon, tak i v těch největších letních vedrech běžel ventilátor uvnitř tak potichu, že už ve vzdálenosti 1 metr nebyl ten šelest vůbec slyšet, ani když bylo kolem naprosté ticho). Situace je taková, že jak to tak vypadá, aktivně si regulovat otáčky větráku umí pouze powermix od Dexonu (hovořím stále o PMS 208). Takže tím pádem dokáže být tento výkonový mixážní pult při provozování na nízký výkon úplně tichý. To je mocný argument pro koupi power mixu od Dexonu, pokud se však spokojíte se skromnějším počtem vstupů.

Výkonový mixážní pult Yamaha EMX 312 SC

Pokud potřebujete vstupů více než čtyři a kráčíte cestou řešení pomocí výkonového mixážního pultu, je za daných okolností jedinou možností Yamaha. Je to nejtišší zahraniční powermix v této oblasti a zařízení ověřené kvality. Výhodou oproti ostatním navíc je, že na čtyřech monovstupech má kompresor. Zesilovač lze přepnout do módu pro monitor (což je další přednost, jak se psalo v kapitole 3). Problémem je však phantomové napájení, které je na nepochopitelné úrovni 15 V (ale zase je dodáváno na všechny vstupní XLR konektory, takže na napájení kondenzátorových mikrofonů z interní baterie můžete zapomenout). Toto napětí stačí pro běžné elektretové kondenzátorové mikrofony, ale nikoliv pro externě polarizované "true condenser" (pokud byste je chtěli provozovat, musíte si dokoupit externí zdroj fantomového napětí). Mám vyzkoušeno, že fantomové napětí Yamahy stačí na provoz zde inzerovaných elektretových mikrofonů: AKG C5, C 1000s (bez baterie), Dexon MC 100 (bez baterie) a bude asi stačit i pro všechny další elektretové mikrofony.

Co se hluku týče, ten je sice slabý, ale jest. Buď se ten hluk u vás ztratí v provozním šumu (někde je např. takový rámus z ulice, že šum ventilátoru Yamahy vůbec nemusíte řešit), nebo máte možnost umístit toto zařízení někam stranou, odkud se šum ventilátoru nebude rozléhat po chrámu nebo jej můžete instalovat do nějakého výklenku či vedlejší místnosti, odkud do chrámu nedolehne, nebo zařízení umístit do dobře větrané ale odhlučněné bedny, a posledním možným řešením je po vyzkoušení a zahoření (pár desítek hodin provozu) trochu zariskovat, připravit se o záruku, aparát otevřít a vlastními silami či za pomoci přítele elektroinženýra větrák nějak hardwarově vyřešit (možností je několik: výměna za tišší, pokud se větrák mechanicky i elektricky podobá tomu, co se bývá v počítačích, nebo namontovat na chladič koncového stupně zesilovače termistor a pomocí jednoduchého zařízení si udělat aktivní autoregulaci otáček větráku - termistor bude roztáčet ventilátor podle aktuální teploty chladiče. Zde je pro tento zesilovač popis řešení pomocí výměny větráku).

Dle praktických zkušeností je však šum ventilátoru trochu slyšet jen v opravdu malých prostorách (do nich bych doporučoval power mix Dexon). U nás máme kapli velikou 5 x 7 metrů, mixpult je zastrčený v koutě chrámu, uložen je na zemi pod policí a je ze tří stran obkopen deskami ze zvukově pohlcujího materiálu (samozřejmě, desky nejsou přimáčknuty k aparátu úplně na těsno, mají pár centimetrů distanc, aby mohl kolem trochu proudit vzduch a zařízení tedy mohlo větrat a nezahřívalo se; po liturgii v horkém létě jsem hmatem pro jistotu zkoušel, zdali se moc nezahřívá, a bylo jen mírně vlažné). Takto umístěná Yamaha je při provozu slabounce slyšet jen ve chvílích, když je v chrámu naprosté ticho (daleko větší rámus k nám proniká z klimatizace, kterou mají namontovanou zhýčkaní státní úředníci na sousedním domě).
Kromě výše uvedeného typu Yamahy existuje ještě výkonnější varianta EMX 512 SC. Doporučuji pro opravdu velké chrámy nebo pro ozvučování venkovních prostor. Kromě výkonu je jinak tento typ výbavou shodný s výše uvedeným EMX 312 SC.

Jestliže vám u Yamahy vadí nízké fantomové napájení (a nechcete to řešit externím napáječem, např. kvůli většímu počtu true-condenser mikrofonů - více než dva) a zároveň máte po ruce elektroinženýra, který je schopen vyrobit termistorovou regulaci větráku, pak navrhuji zkusit nějakou verzi Soundcraft Gigrack (ale bez připraveného odborníka na termistorovou regulaci toto zařízení nekupujte, protože tak, jak je dodávané, je kvůli hlučnosti své turbíny nepoužitelné i v chrámu, který má hned za okny pražskou magistrálu. Jinak by však měl mít tento power mix docela kvalitní zvuk, dost vstupů, standardní výši fantomového napětí (48 V) a kromě toho je prý spolehlivý v provozu. Navíc je udělaný tak, aby vydržel brutální zacházení (jak vidno z jeho vnějšího vzhledu).

Cena těchto zařízení se pohybuje mezi devíti a desíti tisíci Kč (v r. 2016 to už činí o 2000 Kč více). U výkonnějších variant o trošku víc. Přesné ceny a technické specifikace jsou uvedeny níže u jednotlivých prezentací.




Nyní k doporučeným výrobkům od Dexonu a jejich specifikacím

Kondenzátorový mikrofon Dexon MC 100 (1.260,00 Kč). Za velice příznivou cenu je to už docela dobře použitelný kvalitní a citlivý řečový kondenzátorový mikrofon (jako bonus nabízí možnost obejít se bez fantomového napájení dodávaného z mixpultu, protože do mikrofonu lze vložit tužkovou baterii, která má vydržet neuvěřitelných 1000 hodin provozu, a pak lze mikrofon zapojit i všude tam, kde fungují dynamické mikrofony). Mikrofon mírně zdůrazňuje kmitočty vyšších středů, což zlepšuje srozumitelnost řeči. (Není-li mikrofon v používání, je nutno vypínat jej vypínačem na boku, má-li baterie vydržet.) Elektret.

Drobnou vráskou na kráse této koupě je skutečnost, že mikrofon je dodáván bez držáku, který je nutno k mikrofonu přikoupit zvlášť - nejlépe hned s mikrofonem: Držák mikrofonu kondenzátorový (jak sami vidíte, cena není problémem: 69,00 Kč)

Doporučuji objednávat telefonicky a hned se domluvit i na mikrofonním kabelu (podle vzdálenosti, kterou mezi umístěním mikrofonu a mix. pultem potřebujete překlenout - změřit nejlépe tím, že si natáhnete provázek, který povedete přes všechny rohy a zákruty, kudy povede kabel, od vstupu mixpultu až k vrchnímu konci stojanu, a pak ke změřené délce provázku ještě připočíst nejméně 1,5 m) a případně objednat mikrofonní prodlužovák.

Dále jsem pořídil od této firmy výkonový mixážní pult PMS 208 (2× 140 W / 8 ohmů či 2× 200 W / 4 ohmy; 9.980,00 Kč; v r. 2016: 12.325 Kč). Nějaký čas jsem měl zato, že bych za tuto cenu měl dostat o něco více, než tento mixpult nabízí. Zdálo se mi, že pult v této cenové relaci by měl mít více vstupů, než jen čtyři (resp. 5 - 6, které však už nejdou symetricky přes XLR konektory), a phantomové napájení na všech vstupech (a ne jen na dvou). Návod s technickými specifikacemi je dosti stručný (marně jsem v něm hledal výši napětí phantomového napájení, které jsem si nakonec sám změřil a je 24V, takže některé kondenzátorové mikrofony s ním budou mít potíže - standardem je totiž 48V; např. velkomebránový Samson C03 si při připojení na tento mixpult ani nerozsvítí LEDku, která má indikovat přítomnost phantomového napájení, sice funguje, ale hrozně šumí; je-li připojen na pult dávající 48V, tak si Samson spokojeně rozsvítí kontrolku a nešumí). Později jsem (po zkušenosti s Behringrem a všemi ostatními) však vysoce ocenil, jak je tento mixpult tichý - při zapnutí si na dvě vteřiny vyzkouší ventilátor, a pak jej hned vypne a při provozu na nízkou hlasitost jej už ani nezapíná; při provozu na poloviční hlasitost si občas větrák spustí, ale jen na tak nízké otáčky, že není vůbec nic slyšet. Jiným (menším) problémem je velice nízká úroveň hlasitosti na linkovém výstupu (tj. pro nahrávání); u recordéru se kvůli tomu musí používat nejcitlivější vstup.

Takže nakonec bych jej přece jen s pár výhradami doporučil - za předpokladu, že vám stačí čtyři mikrofonní vstupy, z nichž jen dva mají phantomové napájení (tj. můžete mít jen dva kondenzárové mikrofony, a pak buď dva dynamické nebo dva kondenzátorové s vlastním napájením - např. MC100), a dále si musíte ohlídat, že vašim kondenzátorovým mikrofonům bude stačit phantomové napájení pouhých 24V (uvádí se v technických specifikacích; ne všechny kond. mikrofony totiž vyžadují plných 48V, provozovat tedy můžete např. AKG C5, AKG C1000S, Rode NT3, Beyerdynamic Opus 81, Shure SM81-LC, Shure BETA 87C, AKG C451B atd. ty se spokojí i s nižším napětím). Nutno podotknout, že tento mixpult je také poměrně malých rozměrů. Svým výkonem se hodí pro malé a menší střední chrámy. (Více viz srovnání s Yamahou výše.)

Reprobedna SP 812 - světlá (s konzolou pro zavěšení na zeď)

K tmavým stěnám by se spíše hodila černá verze této reprobedny.

A pak jsou tu přijatelně levné a dobré reproduktory od Dexonu, které jsou zajímavé (a vlhkuvzdorné). Doporučuji.
Reprosoustava SP 812 reprosoustava s konzolou bílá nebo černá (70 W, 8 ohmů; cena za celý pár/!/ 5.990,00 Kč; v r. 2016: 6.590 Kč) nebo mají k instalaci na tmavé stěny tu samou reproduktorovou skříňku i v černé barvě. Konektory pro připojení kabelu k reprobedně nejsou potřeba (připojuje se svorkou).

Pak vyrábí Dexon v podobném provedení i méně výkonné reproduktory SP 512 (50 W; bílá, 3.390,00 Kč; nebo černá) - spíše je kvůli malém výkonu nedoporučuji - jedině s výjimkou případu, kdy jich budete připojovat k mixpultu alespoň osm či více - tj. budete větším počtem těchto bedniček ozvučovat nějaký rozsáhlejší prostor s větším dozvukem. Reproduktory budou tedy hrát potichu, ale bude jich mnoho. (Takto se ozvučují např. chrámy s vysokými stropy a holým stěnami a podlahou bez koberce; takové mají značný dozvuk.) Nebo lze tento typ zvážit pro ozvučení velice malých prostor (nějakých chodbiček apod.) (Stačí však trochu přidat hlasitost na zesilovači - např. omylem, jak se to stalo mně, - a tyto slabounké repráčky zničíte. Ani zvuk nemají SP 512 tak čitelný, jako SP 812.

Pro úplnost zmiňuji, že vyrábějí ještě slabší variantu - SP 412 - a tu už nedoporučuji v naší tématické oblasti vůbec a nikam. Nutno chápat, že tyto slabší reprobedničky SP 512 a SP 412 jsou určeny pro úplně jiný typ použití, než je náš typ ozvučení. Takové malé repráčky jsou určeny pro bary, malé kluby či recepce k vytváření zvukové kulisy, čili tichou reprodukci nějaké hudby, kterou stejně nikdo neposlouchá.
Reproduktory SP 812 i SP 512 jsou vlku odolné, tj. i pro venkovní použití (ale samozřejmě musejí být pod střechou, nesmí na ně přímo pršet; tj. odolávají pouze mlze, rose apod.).

Rovnou zde lze zakoupit konektory Speacon, pokud jsou zapotřebí k připojení do mixážního pultu.

Zde reklamní článek o zvučení od firmy Dexon o venkovním ozvučení malého prostoru.




Od dalších prodejců doporučuji:

Kondenzátorové zpěvové mikrofony

Přehled mikrofonů typu "handka" (tj. lze je případně držet v ruce a jsou-li zasunuty v držáku na stojanu, pak v držáku nestojí, ale leží; je to nejobvyklejší typ mikrofonu).

Začnu favoritem našich tipů prodávaným v Audioteku:
uživateli vysoce hodnoceným mikrofonem AKG C5
Značkový mikrofon patřící prý do vyšší kvalitativní třídy, než by se zdálo z jeho ceny. Elekret. Mám s ním osobní skvělou zkušenost. Je údajně srovnatelný s výrobky jiných renomovaných značek prodávanými za dvojnásobek (za dobrou cenu: 3.490 CZK). V katalogu výrobce je tento mikrofon uváděn v jejich střední třídě. (R. 2016 - teď už je to za pět a půl tisíce Kč.)

Další chválený kousek v naší cenové relaci: ATM710
Dle referencí výrobcem je přímo určen pro "sólový zpěv, klasické a kostelní sbory, doprovodné vokály"; minimalizovaný manipulační hluk (i recenze od zvukaře je velice příznivá) (na uvedené adrese serveru "Kytary.cz" jej mají: za 4.340,- nebo za 4.294 Kč zde). Na vyhledávači Heureka.

Velice zajímavý mikrofon AKG P170 (čili Perception 170)
Pro overhead a všestranné použití - true condenser (nikoliv elektret) (viděl jsem, že podobný mikrofon AKG P150 používají při ozvučení chrámu v Rusku pro overhead sboru i pro žalmistu) (za 2.190,- Kč v Audioteku). Jinde za 2.700,- Kč nebo za 1.953,- zde nebo za 2.190,- zde.

Dále mají v Audioteku v nabídce v této cenové hladině např. tyto kousky:
Samson CL5 Black (3.890 CZK).
Rode NT3 (4.360 CZK).

Podobný je RODE M 3
Dobrý kompromis mezi velkomembránovými a tužkovými mikrofony, nízký šum, pro studio i do terénu; mírný zdvih v pásmu vysokých středů či nižších výšek /10 kHz/ rozjasní snímaný hlas, ale není pro hlasy s výraznými sykavkami výraznějšími alikvoty; je to alternativa mikrofonu pro kněze, pokud má nevýrazný hlas; možnost phantomového napájení z baterie; má dobré recenze zvukaře i uživatelů (cena v Audioteku 2.461 Kč nebo jinde za 2.746 Kč, 2.590 Kč a za stejnou cenu i zde a zde.

AKG Elle C
Kondenzátorový mikrofon určený pro ženy. Vyrábí se v různých barvách. (Zde reference). Za 3.490 Kč nebo za stejnou cenu zde.




Řečové mikrofony a overhead

Jednak výše zmíněný řečový kondenzátorový mikrofon Dexon MC 100 (1.260,00 Kč).

Další zajímavost - řečový mikrofon AKG C1000S
Velmi populární mikrofon, na řeč, overhead i na všechno, možnost phantomového napájení z baterie, pokud by někde chtěli dražší a lepší mikrofon pro kněze, pak toto je zajímavá možnost; vhodný samozřejmě i pro zpěv; chtějí-li si někde pořídit vícero druhů mikrofonů pro různé použití a situace, tento by tam neměl chybět. Elektret (3.990 Kč; a za 3590 Kč nebo za 3.600,-). (Pozor, mikrofon je ve skutečnosti trochu větší, než vypadá na obrázcích; není to žádná tenká "tužka" ani drobeček.)

AKG C 1000 S MK-4 je v roce 2016 za 4040 Kč.

Prodipe A1H - kondenzátorový tužkový mikrofon
Pro overhead, sbory (1.839 Kč). Nebo jako duo - ve dvojici (za 2.617 Kč).

Viz též výše už uvedený AKG Perception 170.

Závěsný mikrofon (resp. na závěsném modulu) - řečový diskrétní mikrofon, pro nenápadné umístění (viděl jsem, že ho používají v Rusku pro snímání zvuku v oltářním prostoru a u svatých dveřích):
Discreet Acoustics Compact Series AKG CHM-21 neboli prostě AKG CHM 21 (3 895 Kč)

Pokud byste potřebovali mikrofonek na "husím krku":
Omnitronic GM-200 mikrofon - husí krk (levný model, ale pro řeč snad postačí, jen bych nepočítal s velkou citlivostí: 1.186 Kč)
Shure MX202 - v Rusku jej instalují firmy do chrámů (a myslím, že i v Řecku používají něco podobného) (cena u nás kolem 5000,- Kč)

Scháníte-li jen mikrofonní držák typu "husí krk", na který dáte svůj vlastní mikrofon, zkuste pátrat třeba zde.



Pro ty, kteří by chtěli mikrofon z vyšší cenové třídy (v pásmu 5 - 7 tisíc a ještě o něco výše), je tu pár typů dražších kondenzátorových mikrofonů:
Zpěvový Beyerdynamic Opus 81 (5.598 CZK).
Shure SM81-LC (8.900 CZK).
Shure BETA 87C (7.290 CZK; známý model, ale AKG C5 prý umí podle zkušeností skoro to samé a za poloviční cenu).
Shure KSM9/SL (údajně konstrukce zajišťuje absolutní eliminaci manipulačního hluku; 12.690 CZK).
Sennheiser E965 (10.331 CZK).
Neumann KMS104 (12.991 CZK).
Beyerdynamic TGX 930 (pravý kondenzátor; 13.667 CZK) (nebo za 11.082).
Pro celkové snímání a sbory (overhead) AKG C451B (zcela necitlivý vůči manipulačnímu hluku; 8.490 CZK)
AKG C 5900 M. 8.991 Kč
a pro sbory i Shure KSM141/SL (11.990 CZK).




Kondenzátorové bezdrátové mikrofony

Najít mezi bezdrátově připojenými mikrofony zrovna ty kondenzátorové není úplně snadné. Většina je dynamických a z těch kondenzátorových je většina klopových nebo náhlavních. Kondenzátorový bezdrát typu "handka" je docela úzký profil. Něco však za přijatelné ceny existuje: Beyerdynamic OPUS 180 Mk2 174.100 MHz (5.770 CZK); to samé pro další VHF frekvence: 175.000 MHz, 184.000 Mhz 198.250 Mhz 199.700 Mhz 202.400 Mhz 213.400 Mhz 231.600 Mhz 239.200 Mhz
POZOR, ZAŘÍZENÍ PRACUJE NA KMITOČTU VHF.

Někteří tvrdí, že v pásmu VHF je rušení a že přenos šumí; jedině pásmo UHF je prý vhodné pro kvalitní bezdrátový přenos. U výše uvedeného modelu výrobce naproti tomu tvrdí něco v tom smyslu, že je tento názor zastaralý a že se nedostatky VHF pásma podařilo překonat. Chtělo by to vyzkoušet.

Bezdrátové sety (tj. mikrofon s vysílačem a přijímač; moderní koncepce UHF)
Hlavním favoritem je značkový kondenzátorový bezdrát od AKG (používaný v chrámech v Rusku):
AKG WMS 450 HT C5 (vocal set) Obsahuje vyzkoušenou mikrofonní kondenzátorovou vložku AKG C5 (pozor, tento set se prodává volitelně buď s kondenzátorovou mikrofonní hlavou C5 nebo dynamickou D5) a všechny vymoženosti bezdrátového přenosu: UHF, diverzní přijímač, 12 kanálů v jedné frekvenční skupině; žádné pracné konfigurování, ladění apod., vše konstruováno ve stylu "zapneš a funguje" ("plug and play", nebo plug and pray?) (dražší ale super; 11.190,- Kč). Nebo zde za 11.990,-, nebo 10.390 Kc, nebo 11330 Kč.
Povídaní o parametrech je tady (ale cena je tam vyšší). Srovnání cen.

To samé nebo podobné: AKG WMS 450 VOCAL SET C5 (Bezdrátový system obsahující handled vysílač a diverzitní přijímač, pro zpěv, handled vysílač HT 450 osazen mikrofonní vložkou AKG C5, diverzitní přijímač SR 450, příslušenství; 11.490 Kč) A konečně i za 10.550,- Kč.

Hlavní tip samotného mikrofonu vysílajícího v pásmu UHF:
Vysoce kvalitní kondenzátorové mikrofony s vysílačem
AKG HT 450 / C Handheld vysílač mikrofonní hlava C5 serie WMS 450 napájení 1x AA baterií výdrž až 8 hodin display stavu integrovaná koncovka pro vložení do nabíječky. (Je to jen mikrofon - vysílač, bez přijímače.) (8.105 Kč).

Další bedrátové sety:
MIPRO VOCAL SET - PROFESSIONAL (prý s kondenzátorovou mikrofonní vložkou MU-79; 8.990 Kč)
MIPRO VOCAL SET DUAL - STANDARD (13.990 Kč)
Nebo zkuste zapátrat třeba tady.

Další možností je nekupovat pro bezdrátovou sadu zvláštní bezdrátový mikrofon (které jsou v levnějších setech stejně dosti nekvalitní), ale použít normální mikrofony a připojit je vysílačkou (transmiterem). Pak je nutno přikoupit samozřejmě i přijímač.

Zde je např. "bezdrátový systém - true diversity" Samson SWSYSCS (9.980,-)
Místo přidávaného náhlavního kondenzátorového mikrofonu připojit normální kondenzátorový mikrofon.

Nebo nakoupit jednotlivé komponenty každý zvlášť.

Zajímavou možností pro vysílání signálu z mikrofonu je násuvný vysílač pro dynamické mikrofony (7.860,-)
Ten by se nejspíš dal připojit i na kondenzátorový mikrofon, který má vlastní bateriové phantomové napájení.

Aktuální upozornění (2016) - změny v přidělování frekvencí, které probíhají v souvislostí s nárůstem vysokorychlostních datových sítí (LTE), mají nepříznivý dopad na budoucnost bezdrátových mikrofonů, protože jim berou jejich frekvenční pásmo. Používání současných frekvencí (UHF), na kterých bezdrátové mikrofony v současnosti komunikují, má být brzy zakázáno. Jaká frekvence bude pro mikrofony přidělena, není ještě jasné. Proto se doporučuje v této nejisté situaci si současné bezdrátové technologie pro mikrofony nepořizovat (nebo jen v nejnutnějším nízkém počtu těchto zařízení). Článek na toto téma je uveřejněn např. zde.




Velkomebránové kondenzátorové mikrofony jsem dal do zvláštní kapitoly - úplně dole.

Poznámka: i mezi kondenzátorovými mikrofony jsou úzce směrové (superkardioidní), ale ty jsem sem neuváděl (zdůvodnění viz nahoře); kdyby byl takový potřeba (např. kvůli zpětné vazbě z příliš blízkého reproduktoru), je asi lepší řešit to levnějším dynamickým mikrofonem, např. vynikajícím a podivuhodně levným AKG D5 (2.390,-) (recenze).

Upozornění uzavírající tipy na mikrofony: Raději nekupujte více kusů jednoho výrobku, dokud si jej osobně nevyzkoušíte (nejlépe na těch hlasech, které do něj budou zpívat, a v tom prostředí a v té ozvučovací soustavě, ve kterých jej budete provozovat). Co vyhovuje jednomu, nemusí se líbit jinému; co je dobré do jednoho prostředí, může jinde znít hůře; co funguje dobře při zapojení do téhle soustavy, nemusí přinášet takovou spokojenost v rámci soustavy jiné. (Podotýkám však, že toto upozornění platí spíše pro vyšší nároky na kvalitu snímání a pro cvičené hlasy.)

Další poznámka: zatímco u reproduktorů je potřeba, aby byly všechny nejen stejných parametrů, ale i stejné značky a stejného typu, tak u mikrofonů je žádoucí přesný opak. Je lepší, když máme v rámci svého ozvučovacího vybavení několik zcela různých typů mikrofonů, které pak přidělujeme podle potřeby, podle hlasu kněze či zpěváka, podle umístění v chrámu atd. Jeden mikrofon bude lepší pro ženský hlas sólistky, jiný zase pro mužské vokály; další mikrofon bude vyhovovat knězi, který má nevýrazný zastřený hlas či nějaký problém výslovnosti, jiný bude vynikající na overhead snímání sboru apod. Je to samozřejmě věc finančních možností; jen tím chci naznačit, že není potřeba se snažit nakupovat pouze jeden či dva typy mikrofonu.




Výkonové mixážní pulty (souhrnný přehled)

Srovnání některých konkrétních power mixů bylo už výše.

Výše už okomentovaný výkonový mixážní pult Dexon PMS 208. Výkon 2 × 140 W / 8 ohmů či 2× 200 W / 4 ohmy. Čtyři vstupy (resp. 5 - 6, které však už nejdou symetricky přes XLR konektory), phanotomové napájení na dvou vstupech. Velice tichý. Doporučuji do menších až středních poměrů, kvůli výjimečné tichosti a dostačujícímu výkonu (pro menší farnosti zřejmě budou stačit i čtyři vstupy, jimiž Dexon disponuje). Cena 9.980,00 Kč.

Yamaha EMX 312 SC
Spolu s Dexonem PMS 208 je to námi doporučovaný výkonový mixážní pult - je to dle nás první volba(více o něm). Výkon pro 4 Ohmy: 2x 300 W nebo pro 8 Ohmů: 2x 190 W. Počet kanálů: 12. Všechny kanály možno využít jako mikrofonní (celkem 8 x XLR). Kompresor v 4 mono kanálech. Možnost zapnout na zesilovači mód monitoru. Vhodné pro středně velké prostory či pro menší prostory, je-li potřeba více vstupů, než má Dexon, a nevadí-li slabý šelest ventilátoru (řešení pomocí výměny větráku je popsáno zde). (Výkonově by stačil i pro větší než střední prostory, ale v takovém případě je už možná lépe zvolit ze sortimentu powermixů od Yamahy jeho silnějšího bratříčka EMX 512 SC - 2 x 500 W.) Více viz srovnání s Dexonem výše.
Cena u Auditeku je 9.390,- Kč; v r. 2016: 11.190 Kč
Větší a silnější varianta: EMX 512 SC je za 11.490,- Kč; v r. 2016: 13.990 Kč
Naopak nejslabší varianta: EMX 212 S je za 9.690 Kč

Dále již bez doporučení, ale jen pro informaci, co je k dostání:

Výkonový mixážní pult od ověřené a uživateli doporučované firmy Soundcraft: GIGRAC600. (8 kanálů, 8 mikrofonních vstupů, z toho 4 s phantomovým napájením (48V). Výkon 2x300W při 4 Ohmech, 2x200W při 8 Ohmech). Na internetových diskusích poručovaný uživateli pro kvalitní elektroniku a zvuk i pro spolehlivost. Jedinou slabinkou je pouze dvoupásmový equalizér (jen výšky a basy, chybí regulace středů, což však pro naše použití nevadí; třípásmový equalizér má výkonnější a větší varianta GIGRAC1000). Tento mixážní pult je však při provozu velice hlučný (výkonné chlazení produkuje svým ventilátorem skutečný rámus). V Audioteku za 9.990 CZK.

Pro větší prostory existuje jeho výkonnější varianta power mixu od Soundcraftu: GIGRAC1000ST. (Výkon 2x 500 W / 4 Ohm). Počet kanálů a vše ostatní je stejné jako výše; jen equalizér je třípásmový a přítomen je i druhý grafický equalizér pro monitor. (V Audioteku za 11.990 CZK.)

Power mixy Behringer. Cenou i katalogovými údaji vypadají zajímavě (i vzhledem). Až praktickou zkušeností jsem zjistil jednu podstatnou vadu: vysoká provozní hlučnost (neustále běžící ne zrovna tichý ventilátor). Moje konkrétní zkušenost se týká Behringer Europower PMP980S, který jsem si pořídil a kvůli hlučnosti jsem jej musel vrátit prodejci. V internetových diskusích se navíc často ozývá názor, že kvalita mixpultů této značky není dobrá a že jsou poruchové. Kdo by však přece chtěl tuto značku vyzkoušet, zde jsou tři typy na její novější produkty:

V Audioteku nabízeny výkonové mixážní pulty této značky: Behringer Europower PMP960M (6-kanálový výkonový mixážní pult, tj. počet mikrofonních vstupů XLR: 6; 2x310W při 4 Ohmech, 2x200W při 8 Ohmech; phantomové napájení; 7.839 CZK).

Pro náročnější: Behringer Europower PMP980S (10-kanálový výkonový mixážní pult; počet mikrofonních vstupů XLR: 8; 2x310W / 4 ohmy, 2x200W / 8 ohmů; phanotom atd.; rozměry š, v, h: 45, 31, 22 cm; 9.341 CZK)

Pro velké chrámy či nejvyšší nároky: Behringer PMP1680S (20 vstupů, 12 mikrofonů; 2x600W / 4 ohmy, resp. 2x300W / 8 ohmů; 9.533 CZK)

Problém s hlučností by bylo možno v případě nutnosti snad řešit demontáží orig. ventilátoru, resp. jeho výměnou za tišší ventilátor s nižšími otáčkami či s regulací otáček. Bylo snad možno připevnit na chladič tepelné čidlo, které by spouštělo ventilátor jen tehdy, když je to potřeba. To jsou však vysloveně nouzová řešení. Osobně bych se spíše klonil k doporučení vyhnout se power mixům této značky (už kvůli nebezpečí poruchovosti).



Celková cenová bilance pro střední rozsah pořizované ozvučovací soustavy:

2 mikrofony MC 100 pro sloužící duchovní: 2 x 1260 = 2520,-
2 mikrofony AKG C5 pro zpěváky: 2 x 3490 = 6980,-
Výkonový mixážní pult (zde Yamaha EMX312SC): 9390,-
Dva páry reproduktorů SP 812: 2 x 5990 = 11980,-
Kabely a mikrofonní stojany: cca * 1500,-
Celkem : 32.370,- Kč
(Ceny jsou uváděny s DPH a platné byly v červnu - září 2011)
* = Možná bude pro tuto položku potřeba počítat ještě trochu více v závislosti na počtu a druhu stojanů a na délce vedení ke všem reproduktorům.

K úspoře se lze dobrat třema cestami

1.) Vhodné pro nejmenších chrámy a nejmenší farnosti:
a) máme-li jen jednoho či dva zpěváky, koupíme jen jeden zpěvový mikrofon (ušetříme z celkové částky 3.490,-) (Další můžeme třeba dokoupit později)
b) máme-li opravdu malé poměry, lze koupit místo dvou párů reproduktorů SP812 koupit dva páry méně výkonných, tj. slabších v této sérii (50W) SP 512 (50 W) (2 x 3390 = 6.780) ušetříme: 5.200,- Upozorňuji však, že kupovat tak málo výkonné reproduktory je cesta vhodná jen pro malé prostory.
Uplatníme-li obě výše uvedené možnosti (platí pro reprobedny SP 512), klesne výsledná celková cena na: 23.680,- Kč

2.) Nakupování na etapy:
Další možností je postupovat podobně jako se zpěvovým mikrofonem i s reprobednami: nakoupíme sice v plné kvalitě, ale nejprve pořídíme jen jeden zpěvový mikrofon a jen jeden pár reproduktorů a později k nim dokoupíme druhý pár stejného typu (ušetříme za druhý zpěvový mikrofon a za jeden pár reprobeden: 3490 + 5990 = 9480).
Celková cena bude tudíž: 20.910,- Kč

3.) Použití laciného velkomembránového mikrofonu pro zpěváka:
Ještě dalším námětem na úsporu peněz je nákup mikrofonu Samson C03 (viz níže) za necelé dva tisíce místo AKG C5 (pokud nám nevadí, že mikrofon nelze držet v ruce, je velký, těžký a že ve stojanu neleží, ale stojí na něm). Ušetříte 1.500,- Kč na jednom mikrofonu. (To je však dosti specifická možnost, kterou bez zkušenosti s velkomembránovými mikrofony raději nedoporučuji.)

Pokud je potřeba uspořit, doporučuji ubírat se spíše druhou cestou a budovat ozvučovaní soustavu postupně. Avšak je nutné mít hned od počátku pevně stanovený projekt a znát tedy cílový stav, k němuž se chceme dopracovat. Jinak se může stát, že budeme stále něco přikupovat a současně vyhazovat dříve pořízené součásti ozvučení.




U velkých nebo bohatších či sponzorovaných farností může nastat opačná situace: peněz máme dost, chtěli bychom něco lepšího. Pak doporučuji dražší mixážní pult (Yamaha EMS 512 SC), který má větší výkon (potřebné pro veliké chrámy a pro ozvučení exteriérů) a více vstupů. Dále pak je určitě vhodné zakoupit více zpěvových mikrofonů; zpěváci v malém tělesu budou vděční, když bude mít každý svůj vlastní mikrofon jen sám pro sebe a nebudou se mačkat (mimochodem, pak je pro každého zpěváka možno upravit zpracování jeho hlasu: hlasitost, barva, a v případě pořizování nahrávek i jeho umístění na stereofonní bázi atd.); i větší těleso je lépe snímat co největším počtem mikrofonů - zpěv pak bude znít čistěji a nebude rušen okolními šumy. Pro hlavního zpěváka nebo sólistu bych pořídil studiový mikrofon (true condenser; viz úplně dole). Více mikrofonů na ozvučení duchovních (více duchovních v oltáři bude potřebovat více mikrofonů, určitě stabilní mikrofon pro diákona stojícího před královskými vrátky, mikrofon pro žalmistu čtoucího apoštola uprostřed chrámu či pod ambonem, mikrofon u biskupské katedry či ještě na horním místě, vyzkoušet lze celkové - overhead - snímání zvuků v oltáři citlivým kondenzátorovým mikrofonem někde nad hlavami duchovních - to pro případ, že každý duchovní či diákon v oltáři nebude mít vlastní mikrofon atd.); samozřejmě je možné zvážit lepší řečové mikrofony pro sloužící duchovenstvo, než je levná MC100. Mikrofony, které se budou i se stojanem často při bohoslužbě přenášet (např. ten pro žalmistu) či jeden přenášecí mikrofon na stojanu do oltáře by bylo vhodné pořídit s bezdrátovým připojením.

Hlavně je však pro větší chrámy potřeba nakoupit dostatečně velký počet reproduktorů (výše navrhovaného druhu reprobeden SP812 je možno se přidržet, ale místo dvou párů je nutno do většího prostoru pořídit čtyři nebo třeba i osm párů, aby ozvučení bylo bez dozvuků či ozvěn a řeč i zpěv byly dobře srozumitelné; zvýšit počet reproduktorů je nutno též v souvislosti s výkonem zesilovače - čtyři páry jsou pro zde uvedenou specifikaci minimum). Důležité pak je pro delší vedení po tak rozlehlém chrámu pořídit kvalitní kabeláž, a tou je měděná dvojlinka s průřezem vodiče 4 mm2 (to už je opravdu pořádně silná dvojlinka; není to moc levná záležitost).

Dalším námětem na utrácení peněz je pořízení většího množství kvalitních miniaturních mikrofonků, které lze schovat (např. na ikonostas) tam, kde pravidelně hovoří kněz či diákon. Dále lze investovat do směrových mikrofonů a snímat hlas zdálky. To pak bude vyžadovat kvalitnější aparaturu, která má-li se obejít bez obsluhy, měla by být programovatelná, tj. digitální. Tím se dostáváme k "ruskému pojetí" ozvučení neviditelnou technikou. Lze však pokusit o střední cestu a miniaturizovat (a potažmo schovat) jen některé mikrofony (např. ikonostas skýtá nepřeberné možnosti).

Lze předpokládat, že bohatá farnost asi zadá provedení ozvučení nějaké renomované firmě. Dovolím si však sýčkovat, že to vůbec nemusí znamenat spokojenost nad výsledkem. České firmy nemají zkušenosti s problematikou ozvučení pravoslavného chrámu a budou postupovat, jak jsou zvyklé z řešení navrhovaných pro nepravoslavné církve. Takže je docela dobře možné, že vám za nemalé peníze nainstalují plechově znějící ozvučení, jaké známe z chrámů západních církví, a budou vám tvrdit, že "takhle se to prostě dělá a lépe to v kostele znít nemůže". (Na to, jak znějí aparatury běžně vyráběné pro tento účel a instalované do západních chrámů, mne upozornili pracovníci Dexonu, když jsem od nich jednu takovou aparaturu chtěl pořídit; jakmile se dozvěděli, že budeme přenášet nejen hlas ale i sborový zpěv, naléhavě mi tento nákup jejich vlastního zařízení určeného pro ozvučení kostelů rozmluvili a přesměrovali mne k výkonovému mixážnímu pultu, nízkoimpedančnímu rozvodu a kvalitním reprobednám.)

Je potřeba nedůvěřovat slepě firmě jen na základě famózního výčtu provedených realizací, ale ověřit si, jak hodlají její odborníci řešit např. snímání kněze na všech místech, kde se při bohoslužbě vyskytuje, a jestli mu bude všude dokonale rozumět, a jak jsou schopni ozvučit rozlehlý prostor chrámu sborovým zpěvem (a jak kvalitně bude zvuk sboru z jejich aparatury znít). Nainstalovat něco, co bude znít jako přenos telefonem z Moskvy, zvládne každá firma. Orientačním znamením budiž např. tvar reprobeden, které vám firma bude chtít zavěsit na zdi chrámu; pokud to budou takové velice úzké a dosti dlouhé předměty, tak se s ní rozlučte, i když vám budou tvrdit, že z těchto beden je dobrá srozumitelnost (pro kvalitní přenos zpěvu je totiž potřeba reprobedna, která se alespoň vzdáleně podobá krychli a nemá šířku menší než 15 cm, viz více v kapitole kvalita reproduktorů). Deformaci zvuku, kterou způsobují úzko-vysoké bedny a která způsobuje tu "dobrou srozumitelnost" (rozuměj: telefonní zvuk), si můžete u kvalitnějších beden v případě zájmu vyrobit taky, a to tím, že na zesilovači oříznete hluboké i vysoké kmitočty a ponecháte (či zvýrazníte) jen střední tóny.



III. A na závěr

Flash recordér

Až budete chtít nahrávat, je zde vodítko, co vhodného je k mání.

Buď je na prodejně Music city zařízení Tascam: TASCAM DR-08, mobilní rekordér, bílá barva (3990 Kč - snížená cena; nikdo asi nechce bílou barvu) resp. TASCAM DR-08, mobilní záznamové zařízení, černé (4.990 Kč)

Nebo je tu zařízení, které mám (a doporučuji), Roland R 05: zde (za cenu 4.590 Kč; v r. 2016: 6.750 Kč). Za příznivou cenu mi jej sehnal i výše uvedený obchod Music city, ač jej nemají v nabídce ;-)




Umístění mikrofonů v pravoslavné kapli
(provizorní instalace)
Samson C03

Velkomembránový mikrofon Samson C03. Díky široké kardiodní charakteristice zvládne snímat všechny zpěváky stojící před dvojicí analojů. Je velice citlivý. Nemá valný smysl dávat jej blíže k ústům zpěváků bez pop-filtru; při půlmetrové vzdálenosti už začne na velké citlivé membráně vznikat hluk od retnic.

Tento mikrofon není žádný drobeček. A je citlivý na manipulační ruchy. Protivibrační držák mu citelně schází (vlněný kulich omotaný kolem šikmého ramena stojanu není mnoho platný, dokonce ani zapnutý filtr nízkých frekvencí to nezachrání). Dřevěná podlaha přenáší ruchy, které stojan nese přímo do mikrofonu.

Příklady ze světa

Řecký chrám sv. Nektaria
(běžné umístění mikrofonu před ikonostasem)

Snímek ze zahraničí. Mikrofon je umístěn na stojanu za prestolem a vznáší se brutálně nápadně skoro až nad evangeliářem, aby dokonale snímal hlas kněze stojícího při bohoslužbě před prestolem. Tak tohle asi nebude zrovna ideální řešení pro snímání kněze v oltářní části, na nejposvátnějším místě chrámu.

Velkomembránové kondenzátorové mikrofony

A na úplný konec si nechávám specialitu, o níž by mohli uvažovat ti, kteří mají dobré zpěváky a plánují často nahrávat zpěv. Masivní mikrofon s velkou membránou (např. 22mm) (true condenser); často s různými přepínači několika směrových charakteristik nebo útlumů nízkých kmitočtů (tj. hluku od vibrací apod.). Vypadá trochu nemotorně a zvláštně (znáte jej z obrázků zpěváků, když zpívají ve studiu). Je možné jej používat jedině na stojanu, nejlépe usazený v protivibračním uložení (tzv. pavouk).

Umístění tohoto mikrofonu na stojanu může být trochu nepohodlné. Samozřejmě nikterak nepřekáží, stojí-li před zpívajícím sborem, jenže v našem případě, kdy zpěváci stojí u analoje s knihami, je daleko praktičtější snímat jejich hlasy "handkou" ležící nad analojem téměř vodorovně v držáku na stojanu; svisle stojící velkomembránové monstrum (má-li být navíc umístěno ještě v pavouku), vznášející se nízko nad deskou analoje, překáží docela vydatně, leč není to nepřekonatelné.
Cenový rozptyl těchto zařízení je mezi dvěma a sto tisíci Kč (a jsou některé ještě polovinu dražší). Určitě se rádi vyhneme té druhé krajnosti. U levného kraje to není tak jednoduché, protože některé low-endové produkty dávají prý velice pěkné výsledky (je vhodné nastudovat před výběrem recenze). Je otázkou hodnou prověření, jestli má smysl snímat zpěv velkomembránovým mikrofonem za 2000,- Kč, když mám vedle elektretový ale kvalitní kondenzátorový mikrofon za 4500,- Kč. Určitě bych však radil nepořizovat do chrámu, jehož akustika mívá k odhlučněnému studiu opravdu velice daleko, studiový mikrofon dražší než 10 tisíc (ostatně, do chrámu se pro živé snímání bohoslužeb nehodí žádný velkomembránový mikrofon). Pro nahrávání zpěvu v chrámu bez lidí (mimo bohoslužby) dávají velmi dobré a ověřené výsledky pro snímání v profesionální kvalitě velkomembránové mikrofony už v ceně mezi čtyřmi a šesti tisíci. Důležité je, aby pro snímání zpěvu bylo zajištěno uložení mikrofonu v "pavouku". Mikrofon by měl mít přepínání směrové charakteristiky; pokud nemá a pracuje jen s jedinou charakteristikou, nevadí, ale musí to být charakteristika kardiodní (ledvinová); kulová charakteristika se hodí pro odhlučněná studia nebo pro krásně znějící, ale naprosto tichý a všemu venkovnímu ruchu vzdálený, chrám (jinak kulová charakteristika - a pro citlivé velkomembránové mikrofony to platí zvláště - snímá všechen hlukový provoz chrámu - každé zakašlání, šoupání nohama, děti, šepot apod.).

Zde je pár typů:
AKG Perception 220 (4.490 CZK)
MXL V67i Dual Capsule (trochu excentrický; 4.223 CZK)
APEX 415 zde (3.490 Kč; poštovné 150,- Kč, platba jen dobírkou, a není jasné, zda to mají na skladě, resp. kdy to pošlou) či zde (3.870,- Kč, doprava zdarma a platba možná převodem, rychlé dodání)
Studio Projects C1 (5.026,-)
Samson C03 v Audioteku a za stejnou cenu i jinde: 1.950 Kč a za stejnou cenu zde. (Výborné recenze a neuvěřitelná láce. No, nekupte tak skvělý mikrofon za takovou cenu! Dlužno však podotknout, že mikrofon je bez "pavouka" (antivibračního držáku), kterého si buď lze dokoupit /za 920,- Kč/ nebo hrozí nebezpečí, že bude takhle citlivý mikrofon přenášet různé vibrace přes podlahu apod.; tím se však cena zdvihá o tisícovku. Potřebuje phantomové napětí ve výši 48V, při nižším sice funguje, ale šumí.)

A pokud byste chtěli za ještě přijatelný peníz něco, co se už srovnává se špičkovými studiovými mikrofony za 50.000 - 100.000 Kč, tak jsou tu dva typy od firmy Audio - Technica: AT4040 (za 10.340 Kč) a AT4047SV-SM (za 18.790 Kč).

Mějte na paměti, že dražší mikrofony své kvality ukážou hlavně ve studiových podmínkách. Např. elektronkové (lampové) mikrofony, jež vynikají téměř nulovým šumem a průzračným zvukem, potřebují výborně odhlučněné a akusticky utlumené studio, jinak vám budou dokonale a průzračně snímat všechny šumy a hluky doléhající i přes zavřená okna zvenku, a stejně dokonale zaznamenají každý šelest interiéru (např. normálně nevnímané šustění oděvů), včetně dýchání všech přítomných, a dále zvuk zpěvu rozléhající se uvnitř mezi stěnami.




Externí phantomové napájení pro kondenzátorové mikrofony

Vcelku snadno se můžete dostat do situace, kdy potřebujete externí zdroj fantomového napětí pro své kondenzátorové mikrofony. Bývají to např. tyto případy:

1.) Chcete používat kondenzátorové mikrofony, které nemají uvnitř baterii a potřebují vnější napájení phantomovým napětím, jenže váš mixážní pult toto napájení nedodává.
2.) Váš mixážní pult sice fantomovovým napájením disponuje, ale dodává je pouze na některé vstupy, a ty už máte obsazené, takže můžete nový kondenzátorový mikrofon (který však neumožňuje napájení z interní baterie) připojit jen do nenapájeného vstupu.
3.) Váš mix nedodává fantomové napětí v potřebné výši. Čili máte mikrofony typu "true condenser" čili "externí polarizace", které nutně vyžadují standardní výši fantomového napětí 48 V, jenže váš mixpult je schopen dodávat fantomové napájení nižší (např. 15 V nebo 24 V).
V takových a podobných situacích není třeba zoufat, ale ještě jednou sáhnout do pokladničky a zakoupit další "krabičku". Není to však řešení zrovna levné - externí phantomový napaječ. Je tam inzerovaný např. Samson S-phantom, k němuž je přibalen síťový adaptér, ale kvalita asi není studiová; Bespeco PHP20, adaptér není v ceně a není jasné, zda je zrovna k mání; dále drahý ale asi nejkvalitnější a bez přiloženého síťového adaptéru ART Phantom 2 Pro; tyto všechny jsou dvoukanálové (tj. pro dva mikrofony) a v ceně kolem 1.700,- Kč. Pak je tam za 513,- Kč ten nejlevnější Behringer PS400, jenže je jen jednokanálový (tj. pro jediný mikrofon) a není jasné, zda má konektory XLR a neví se, je-li k mání, ale je k němu přiložen externí síťový zdroj.

Někdy může být potřeba mikrofonní předzesilovač
Osvědčený model: Behringer MIC 100




Všechny výše uvedené ceny jsou dle stavu v září 2011.

Odkazy

Zde je rozcestník některých recenzí na mikrofony.

Pro ilustraci - stránka o ozvučení ruského chrámu. A další takový web.

Firma Dexon

Živé audio vysílání z Česko-bratrského kostela





Doplněno:
Pro power mix Yamaha EMX 312 SC - řešení šumu chlazení zesilovače pomocí výměny větráku - zde.



Napište mi své zkušenosti:
(pokud zde e-mailovou adresu nevidíte, zapněte si ve Vašem internetovém prohlížeči povolení javascriptu).




Rozcestník Pravoslaví.cz





NAVRCHOLU.cz