PRAVOSLAVNÝ
KATECHISMUS
1. Kdo nás stvořil?
Stvořil nás Bůh.
2. Proč nás Bůh stvořil?
Bůh nás stvořil,
1. abychom ho poznávali,
2. abychom se mu klaněli a ho oslavovali,
3. abychom jeho svatou vůli plnili,
4. abychom dosáhli věčné spásy čili blaženosti.
Poznámky:
1. Svatý apoštol Pavel ve druhém listě k Soluňským v hlavě 1, verši 8, praví, že přijde trest na ty, kteří neznají Boha.
2. Pán Ježíš řekl: „Pánu Bohu svému klaněti se budeš a jemu samému sloužiti budeš.“ (Evangelium sv. Matouše, hl. 4, v. 10.) „Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. Chvalte Hospodina tvorové zemští.“ (Žalm 148, v. 1. a 7.) „Oslavujte Hospodina, neboť jest dobrý.“ (Žalm 118, v. 1.)
3. Pán Ježíš pravil, že máme plnit vůli Otce nebeského. (Evang. sv. Matouše, hl. 7, v. 21.)
4. V prvním listě svatého apoštola Pavla k Timotejovi se v hlavě 2, verši 4. praví: „Bůh chce, aby všichni lidé spaseni byli.“
3. Jsou lidé schopni svým rozumem poznat Boha?
Lidé jsou svým rozumem do jisté míry schopni poznat Boha z pozorování světa a přírody, ale poznání toto je nedostatečné.
Poznámky:
1. V žalmu 19, verši 1. se praví: „Nebesa vypravují slávu Boha silného.“
2. Apoštol Pavel ve svém listě k Římanům napsal, že neviditelné vlastnosti boží, hlavně jeho věčnou moc a božství, mohou lidé poznat z věcí stvořených, takže nikdo nemůže být omluven, jestliže v Boha nevěří. (Hlava 1, verš 20.)
4. Kdo nám pomáhá poznat Boha lépe, než to svým rozumem dovedeme?
Poznat Boha lépe, než to svým rozumem dovedeme, pomáhá nám sám Bůh, a to tím, co o sobě zjevil.
5. Pro koho dal Bůh své zjevení?
Bůh dal své zjevení pro všechny lidi, neboť chce, aby všichni dosáhli věčné blaženosti.
* 6. Přijímá každý člověk zjevení boží přímo od Boha?
Zjevení božího nepřijímá každý člověk přímo od Boha, neboť většina lidí pro svou hříšnost a duchovní lhostejnost není schopna zjevení Boží bezprostředně přijmout a řádně si je uvědomit.
* 7. Skrze koho dal Bůh lidstvu své zjevení?
Bůh dal lidstvu své zjevení napřed po částech skrze prvního člověka Adama, skrze Noema, Abrahama, Mojžíše a jiné proroky, nakonec pak dal nám své zjevení v celosti skrze Pána Ježíše a jeho apoštoly.
Poznámka:
* Apoštol Pavel v listě k Židům napsal: „Rozličnou měrou a rozličnými způsoby mluvíval zdávna Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého.“ (Hlava 1, verš 1.)
8. Je zjevení boží lidem potřebné?
Zjevení boží jest lidem nevyhnutelně potřebné, neboť bez něho by lidstvo ve věcech náboženských žilo v nejistotě a stále bloudilo.
9. Kdo udržuje věrně zjevení boží mezi lidmi?
Zjevení boží mezi lidmi udržuje věrně svatá pravoslavná církev.
10. Jak pravoslavná církev udržuje a rozšiřuje mezi lidmi zjevení boží?
Pravoslavná církev udržuje a rozšiřuje mezi lidmi zjevení boží dvojím způsobem, a to:
1. ústním podáním neboli tradicí,
2. Písmem svatým.
11. Jak se udržuje a rozšiřuje boží zjevení ústním podáním neboli tradicí?
Ústním podáním neboli tradicí se udržuje a rozšiřuje boží zjevení tak, že církev od svého počátku stále hlásá zjevené pravdy s pokolení na pokolení a od národa k národu.
12. Co je Písmo svaté?
Písmo svaté je sbírka knih, které na základě přímého vnuknutí božího byly od svatých mužů napsány.
13. Jak se udržuje a rozšiřuje boží zjevení Písmem svatým?
Písmem svatým se udržuje a rozšiřuje boží zjevení tak, že církev
1. při bohoslužbách předčítá a vysvětluje Písmo svaté,
2. nabádá věřící, aby knihy Písma svatého četli i doma,
3. stará se, aby Písmo svaté bylo překládáno do všech řečí a rozšiřováno mezi všemi národy.
* 14. Čím se udržovalo a rozšiřovalo zjevení boží napřed: Písmem svatým nebo ústním podáním?
Zjevení boží se udržovalo a rozšiřovalo napřed ústním podáním, neboť od Adama do Mojžíše nebylo žádných knih Písma svatého, a také Pán Ježíš učil své apoštoly pravdě boží ústně; Písmo svaté pochází tedy z doby pozdější než ústní podání.
* 15. Podle čeho bylo stanoveno, které knihy jsou součástí Písma svatého?
Které knihy jsou součástí Písma svatého, bylo stanoveno podle ústního podání.
*** 16. Jak to bylo podle ústního podání stanoveno?
Bylo to podle ústního podání stanoveno takto:
1. Bylo zkoumáno, zdali ta neb ona kniha jest ústním podáním celé církve za součást Písma svatého uznávána nebo ne.
2. Jen ty knihy byly prohlášeny za součást Písma svatého, o nichž to bylo dosvědčeno ústním podáním celé církve, o ostatních pak knihách, pro něž svědčilo ústní podání jen z některé země, a ne celé církve, bylo prohlášeno, že nejsou součástí Písma svatého.
Poznámky:
* 1. Ve věcech náboženských má nejistotu a bloudí mnoho lidí, ač Bůh dal lidstvu své zjevení. Ale této nejistotě a bludům propadají hlavně ti, kdož zjevení boží neznají nebo se ho nechtějí držet. Kdybychom zjevení boží neměli, byl by náboženský zmatek ještě větší, ba všeobecný.
*** 2. Ve východní církvi rozhodl církevní sněm, konaný v roce 360 ve městě Laodicei, o tom, které knihy jsou součástkou Písma svatého, a pro církev západní učinil to sněm církevní, konaný v roce 416 ve městě Kartagu. Oba tyto sněmy mimo to stanovily, že ve chrámech při bohoslužbách smějí být předčítány jen ty knihy, z nichž pozůstává Písmo svaté. – Šestý všeobecný sněm církevní v pravidle 68. nařídil, že s knihami Písma svatého má se zacházet uctivě, jako se svatými věcmi.
*** 17. Zdali jsme povinni řídit se též ústním církevním podáním, když máme Písmo svaté?
I když máme Písmo svaté, jsme povinni řídit se též ústním církevním podáním, neboť
1. Písmo svaté neobsahuje celého zjevení božího a
2. místa Písma svatého můžeme těžko pochopit bez ústního podání.
*** 18. Odkud víme, že Písmo svaté neobsahuje celého zjevení božího?
Že Písmo svaté neobsahuje celého zjevení božího, víme ze samého Písma svatého, kde v evangeliu svatého Jana se praví, že by ani celý svět neobsáhl těch knih, které by musely být napsány, aby všechno bylo zaznamenáno, co Pán Ježíš učinil. (Hlava 21, verš 25.)
*** 19. Je tedy rozumno a správno, jestliže určitá část křesťanů uznává jen Písmo svaté, ústní podání však zavrhuje?
Není rozumno ani správno, jestliže určitá část křesťanů uznává jen Písmo svaté, ústní podání však zavrhuje, neboť
1. kdyby nebylo ústního podání, nevěděli by ani sami tito křesťané, co je Písmo svaté;
2. samo Písmo svaté praví, že neobsahuje všechno, takže kdo ústní podání neuznává, nezná různé věcí ze zjevení božího, a jeho náboženský život jest jednostranný a kusý.
20. Kdy byly napsány knihy Písma svatého?
Knihy Písma svatého byly napsány v různých dobách: některé před narozením Pána Ježíše, jiné až po něm.
21. Jak nazýváme knihy Písma svatého, napsané před narozením Pána Ježíše?
Knihy Písma svatého, napsané před narozením Pána Ježíše, nazýváme Starým Zákonem.
22. Jak nazýváme knihy Písma svatého, napsané po narození Pána Ježíše?
Knihy Písma svatého, napsané po narození Pána Ježíše, nazýváme Novým Zákonem.
*** 23. Jaký je vzájemný poměr mezi Starým a Novým Zákonem?
Vzájemný poměr mezi Starým a Novým Zákonem je ten, že Starý Zákon připravoval lidi na zjevení Nového Zákona, a že Nový Zákon je splněním a vyvrcholením Starého Zákona.
Poznámky:
*** I. Mnohé věci se zachovávaly v paměti křesťanům jen ústním podáním, na příklad že se máme žehnat znamením svatého kříže, že při modlitbě máme být obráceni k východu, to jest v tu stranu, odkud slunce vychází, nebo jak se mají udělovat svaté tajiny, jakými slovy se má vzývat Bůh, aby posvětil a proměnil dary chleba a vína, jak se má světit voda a jiné. Proto též svatý apoštol Pavel napomínal křesťany v Soluni: „Bratři, stůjte pevně a držte se ustanovení, jimž jste se naučili buď skrze řeč, nebo skrze list náš.“ (II. list k Soluňským, hlava 2, verš 15.) Čemu učil sv. apoštol Pavel svými slovy neboli svou řečí, to bylo ústní podání; čemu učil svými listy, to bylo učení písemné a je to součástí Písma svatého. Že se víra křesťanská šířila a udržovala většinou ústním podáním, je věc pochopitelná. Jasně to vysvítá i z II. listu sv. apoštola Pavla k Timoteji, kde se praví: „Což jsi slyšel ode mne před mnohými svědky, svěřuj to lidem věrným, kteříž by způsobní byli i jiné učiti.“ (Hlava 2, verš 2.) – Téměř asi celých dvacet let po nanebevstoupení Pána Ježíše neměla církev ještě žádné knihy Nového Zákona, nýbrž byla odkázána úplně na ústní podání, a přece žila, konala bohoslužby, pracovala a šířila se na všechny strany, držíc se ústního podání, jež ve svém nitru chovala jako nebeský poklad. Velmi přesvědčivě píše o svatém ústním podání svatý Basil Veliký ve svém pravidle 91.
*** II. V Písmě svatém Starého zákona jsou obsaženy tyto knihy:
1. Kniha Stvoření neboli Genesis. V ní se podává zpráva o stvoření světa a lidí, o životě prvních lidí, jejich pádu a prvním hříchu a o životě i práci jejich potomků až do smrti Josefa Egyptského. (Zkratka názvu této knihy: buď Stv. neb 1.Mojž. neb Gen.)
2. Kniha Východu neboli Exodus. V ní se popisuje trpký život Židů v Egyptě, boj Mojžíšův s faraónem, odchod Židů z Egypta za vůdcovství Mojžíšova, jejich život na poušti, vyhlášení zákona na hoře Sinaji a zhotovení svatostánku. (2.Mojž. nebo Ex.)
5. Kniha Levitská neboli Leviticus. V ní se píše o povinnostech starozákonních kněží a levitů, o bohoslužbách a o mravním i občanském zákoně. (3.Mojž. nebo Lev.)
4. Kniha čísel neboli Numeri. V ní se popisuje, jak bylo na poušti prováděno sčítání lidu izraelského, při němž bylo kromě levitů napočteno 603.550 dospělých mužů; dále se tam blíže vysvětlují povinnosti levitů a vypravuje se o reptání lidu proti Mojžíšovi a o smrti Aronově. (4.Mojž. nebo Num.)
5. Kniha Obnovených zákonů čili Deuteronomium, v níž Mojžíš před svou smrtí krátce opakuje zákoník, jejž Bůh dal židovskému národu, vzdává díky Bohu a žehná národu: nakonec je popisována smrt Mojžíšova a jeho pohřbení. (5.Mojž. nebo Deut.)
6. Kniha Jozue, v níž se vypravuje o dobytí zaslíbené země a jejím rozdělení mezi dvanáct kmenů izraelských. (Joz.)
7. Kniha Soudců, v níž se popisuje život Židů v době, kdy nad nimi vládli soudcové. (Soud.)
8. Kniha Rut, v níž se vypravuje o ženě jménem Rut, která byla prababičkou krále Davida. (Rut.)
9.–12. Dvě knihy Samuelovy a pak dvě knihy Královské, v nichž se vypravuje o dějinách národa židovského v době, kdy nad ním vládli králové, zvláště též o stavbě nádherného chrámu v Jerusalemě (1.Sam., 2.Sam. a 1.Král., 2.Král.)
13.–14. Dvě knihy Kroniky čili Paralipomenon, v nichž jsou doplňky ke knihám Královským. (1.Par., 2.Par. nebo Kron.)
15.–16. Kniha Ezdrášova a Nehemiášova, v nichž se vypravuje o návratu Židů ze zajetí babylonského, o stavbě nového chrámu na místě prvního, který byl nepřítelem zničen, a o obnovení města Jerusalema. (Ezd. a Neh.)
17. Kniha Ester, v níž se popisuje život zbožné a statečné izraelitky jménem Ester, které zachránila svůj národ od záhuby za vlády perského krále Artakserksa. (Est.)
18. Kniha Jobova, v níž se vypravuje o bohulibém životě spravedlivého Joba, který v době velikých a různých utrpení si zachoval nekolísavou víru v Boha a projevoval velikou trpělivost a moudrost (Job.)
19. Kniha Žalmů čili Žaltář, která obsahuje 150 duchovních písní neboli žalmů, pocházejících většinou od krále Davida. (Ž.)
20. Kniha Přísloví Šalomounových, v níž jsou obsaženy moudré výroky a rady krále Šalomouna o spravedlivém životě na tomto světě. (Př.)
21. Kniha Kazatel čili Ekklesiastes, v níž král Šalomoun káže o smyslu života a ukazuje, že šťastným nemůže být ten, kdo se honí za pozemskými požitky, nýbrž ten, kdo žije podle přikázání božích. (Kaz. nebo Ekkl.)
22. Píseň Šalomounova (Velepíseň) čili Píseň písní, v níž se prorocky mluví o čisté a svaté lásce Kristově k církvi, jako o lásce ženicha k nevěstě. (Pís.)
23. Kniha proroka Izaiáše, v níž tento prorok předpovídá mnohé věci o životě Vykupitele. Některé události ze života Vykupitelova popisuje tak jasně, jako by je byl viděl vlastníma očima. Mimo jiné předpovídá, že se Vykupitel narodí z Panny. Proto bývá prorok lzaiáš nazýván též evangelistou Starého Zákona. (Iz.)
24. Kniha proroka Jeremiáše, v níž jsou mnohá proroctví o budoucích osudech národa židovského čili izraelského, i o Vykupiteli. (Jer.)
25. Kniha proroka Ezechiele, obsahující taktéž mnohé předpovědi. (Ezech.)
26. Kniha proroka Daniele, v níž se popisuje život tohoto proroka v době babylonského zajetí; je v ní též proroctví o době, kdy se narodí Vykupitel. (Dan.)
27.–38. Knihy dvanácti menších proroků: Ozeáše (Oz.), Joele (Joel), Amosa (Am.), Abdiáše (Abd.), Jonáše (Jon.), Micheáše (Mich.), Nauma (Nahuma) (Nah.), Habakuka (Hab. neb Ab.), Sofoniáše (Sof.), Aggea (Agg.), Zachariáše (Zach.) a Malachiáše (Mal.). Také v těchto knihách jsou obsaženy mnohé předpovědi o Vykupiteli. Tak prorok Micheáš předpověděl narození Vykupitele v Betlémě (Mich. 5, 2.); prorok Zachariáš předpověděl slavný vjezd Vykupitele do Jerusalema (Zach. 9, 9.) a utrpení jeho (Zach. 13, 7.); prorok Malachiáš předpověděl, že před Vykupitelem přijde jeho předchůdce (sv. Jan Křtitel - Mal. 3, 1.)
*** III. Prvních pět knih Starého Zákona nazývá se též knihami Mojžíšovými nebo též knihami Zákonů.
V některých vydáních nazývá se I. kniha Samuelova první knihou Královskou a II. kniha Samuelova druhou knihou Královskou. V tom případě I. kniha Královská nazývá se třetí knihou Královskou a II. kniha Královská čtvrtou knihou Královskou. Proroci lzaiáš, Jeremiáš, Ezechiel a Daniel nazývají se velkými proroky.
*** IV. Církev pravoslavná uznává tyto zde vyjmenované knihy Starého Zákona jako dědictví, převzaté od starozákonní církve židovské, neboť Židům bylo svěřeno slovo boží, jak praví svatý apoštol Pavel ve své epištole k Římanům (Řím. 3, 1-2.), a novozákonní církev Kristova přijala tyto knihy od Židů.
V některých vydáních Písma svatého jsou mimo to obsaženy ještě knihy: a) Kniha Tobiášova, b) Kniha Judit, c) Kniha moudrosti Šalomounovy, d) Kniha Josue, Syna Sirachova e) Kniha proroka Barucha, f) Tři knihy Makkabejské, g) Třetí kniha Ezdrášova. Avšak tyto knihy neuznávala starozákonní církev židovská. Církev pravoslavná používá jich sice ke zbožnému čtení, jako jiných náboženských knih, ale nepovažuje je za podstatnou součást Písma svatého.
V. Nový Zákon obsahuje 27 knih; jsou to:
A. Evangelia, a to:
1. Sv. Matouše (Mat.),
2. Sv. Marka (Mar. nebo Mk.)
3. Sv. Lukáše (Luk.) a
4. Sv. Jana (Jan).
B. 5. Skutky sv. apoštolů čili Skutky apoštolské (Sk.).
*** C. 14 epištol (listů) svatého apoštola Pavla, a to:
6. k Římanům (Řím.),
7. I. ke Korintským (1.Kor.),
8. II. ke Korintským (2.Kor.)
9. ke Galatským (Gal.)
10. k Efezským (Ef.),
11. k Filipenským (Fil.),
12. ke Kolosenským (Kol.),
13. I. k Soluňským (Tesalonským: 1.Sol. nebo I. Tes.)
14. II. k Soluňským (2.Sol. nebo II Tes.)
15. I. k Timoteji (1.Tim.),
16. II. k Timoteji (2.Tim.)
17. k Titovi (Tit.),
18. k Filomenovi (Filem.) a
19. k Židům (Žid.).
*** D. Sedm listů jiných apoštolů, a to:
20. list sv. Jakuba (Jak.),
21. I. list sv Petra (1.Pet.)
22. II. list sv. Petra (2.Pet.),
23. I. list sv. Jana (1.Jan)
24. II. list sv. Jana (2.Jan)
25. III. list sv. Jana (3.Jan)
26. list sv. Judy (Juda)
*** E. 27. Apokalypse čili Zjevení sv. apoštola Jana (Ap. nebo Zj.).
VI. V evangeliích se popisuje příchod Pána Ježíše na tento svět jeho život, učení, práce a utrpení, jakož i to, co učinil pro spásu lidí. Slovo „evangelium“ je řecké a znamená blahou zvěst, neboť učení Pána Ježíse, usmíření lidí s Bohem a věčná blaženost je něco nad což není nic blaživějšího. První tři evangelia byla napsána od r. 50 do r. 70. Evangelium sv. Jana bylo napsáno kolem r. 90.
VII. Ve Skutcích svatých apoštolů vypravuje se o seslání svatého Ducha na apoštoly, o jejich práci pro rozšíření víry křesťanské o utrpení, jež jim bylo snášet pro tuto práci, o prvních dvou křesťanských mučednicích sv. Štěpánu a sv. Jakubu, o sněmu apoštolském a o životě prvních křesťanů. Skutky sv. apoštolů byly napsány okolo r. 64.
*** VIII. Epištoly jsou listy, jež svatí apoštolé psali různým církevním obcím, hlavně těm, které sami založili. Ve svých listech vysvětlují apoštolé víru křesťanskou a ukazují lidem, jak mají podle víry zařídit svůj osobní život i život církevních obcí.
*** IX. V apokalypse jsou popsána tajemná vidění, kterých se dostalo sv. apoštolu Janovi o budoucnosti církve, o působení odpůrce Kristova čili Antikrista a o jeho porážce, jakož i o konci světa.
*** X. Písmo svaté nazývá se též biblí. Slovo bible je původu řeckého a znamená tolik, co kniha. Písmo svaté je jedinečnou knihou na světě, neboť obsahuje zjevení boží. Je to jediná kniha, která je přeložena do všech jazyků; poněvadž se v Písmě svatém mluví o nepomíjejícím životě věčném, nazývá se též knihou života.
XI. Písmo svaté má mít každý křesťan nebo aspoň každá rodina. Lidstvo by se přetvořilo, kdyby se v každé rodině čítávalo Písmo svaté denně, byť jen několik minut, nebo aspoň v neděle a svátky. Pozorným a zbožným čtením Písma svatého stává se člověk lepším, neboť tu s ním mluví Bůh.
*** XII. Písmo svaté Starého Zákona bylo napsáno v židovském jazyku a ještě před narozením Kristovým bylo přeloženo do jazyka řeckého. Z Nového Zákona byly židovsky napsány jen dvě knihy: evangelium sv. Matouše a list sv. Pavla k Židům. Všecky ostatní knihy novozákonní (počtem 25) byly napsány řecky, a také dvě židovsky napsané byly brzy přeloženy do řečtiny.
*** XIII. Písmo svaté nebylo napsáno na latinském jazyku, nýbrž bylo do něho převedeno až ve II. století: do slovanského jazyka bylo převedeno v letech 862-885 sv. Cyrilem a Metodějem. Do jiných jazyků střední a západní Evropy bylo Písmo svaté přeloženo až v době od XII. do XV. století. Předtím se v těch zemích užívalo latinského překladu, kterému však rozuměli jen učení lidé.
XIV. Každá kniha Písma svatého je rozdělena ve hlavy neboli kapitoly, a každá hlava zase ve verše. Při uvádění míst z Písma svatého se užívá zkratek. Na příklad:
*** chceme-li uvést, že slova „nebesa vypravují slávu Boha silného“ jsou obsažena v žalmu devatenáctém, verši prvním, poznamenáme to: Ž. XIX, 1 nebo Ž. 19, 1;
*** chceme-li uvést, že slova „na počátku stvořil Bůh nebe i zemi“ jsou obsažena v první knize Mojžíšově neboli v knize Stvoření, v první hlavě (kapitole), v prvním verši, poznamenáme to buď I. M 1, 1 nebo Stvoř. 1, 1, nebo Gen. 1, 1;
*** chceme-li uvést, že určitá slova jsou obsažena ve 22. verši šesté hlavy (kapitoly) knihy Jeremiáše proroka, napíšeme: Jer. 6, 22;
Mat. 5, 4 značí: evangelium sv. Matouše, pátá hlava (kapitola), čtvrtý verš;
*** 1.Kor. 11, 25 = první list svatého apoštola Pavla ke Korintským, jedenáctá hlava, dvacátý pátý verš;
*** Jan 21, 4 = evangelium svatého Jana, dvacátá první hlava, verš čtvrtý;
*** 1.Jan 3, 4 = první list sv. apoštola Jana, třetí hlava, čtvrtý verš;
*** Sk. 16, 9 = Skutkové svatých apoštolů, šestnáctá hlava, devátý verš;
*** Gal. 5, 9 = list svatého apoštola Pavla ke Galatským, hlava pátá, verš devátý, a podobně.
24. Kde je krátce obsaženo, co podle zjevení božího máme věřit?
Co podle zjevení božího máme věřit, je krátce obsaženo ve vyznání víry.
25. Kde je krátce obsaženo, co podle zjevení božího máme konat?
Co podle zjevení Božího máme konat, je krátce obsaženo v přikázáních božích.
Zpět na obsah Gorazdova pravoslavného katechismu