Pravoslaví v Jihlavě

Po druhé světové válce patřilo zdejší společenství pravoslavných věřících nejprve pod třebíčskou pravoslavnou farnost. Dojížděl sem konat bohoslužby prot. Josef Leixner a později otec Lev Doseděl. V průběhu druhé poloviny čtyřicátých let se pravoslavným Jihlavanům podařilo získat pro svou církevní obec dům, ve kterém jednu místnost postupně adaptovali na pravoslavnou kapli. Dokonce se uvažovalo postavit si v Jihlavě vlastní pravoslavný chrám. Bylo zde totiž mnoho imigrantů z Bulharska.

Dále byl v domě jeden byt určen pro faráře. Kvůli rychle vzrůstajícímu počtu pravoslavných věřících v Jihlavě se v této době jihlavská farnost vyděluje z třebíčské církevní obce a vzniká samostatná jihlavská pravoslavná církevní obec. (23. prosince 1946)

Na přelomu čtyřicátých a padesátých let je v církevním domě dokončena úprava renesančního sálu ve středním traktu církevní budovy na domovní chrám, který je zasvěcen sv. Václavu a Ludmile. Svěcení chrámu vykonal pražský vladyka Jelevferij, který také posvětil velký pravoslavný kříž na jihlavském hřbitově. První ikona patronů chrámu, umístěná na ikonostasu (podle řeckého způsobu vlevo), je olejomalba od archimandrity Andreje (Kolomackého). Od stejného autora pochází ještě ikona sv. Cyrila a Metoděje (na ikonostasu vpravo) a velká zaprestolní ikona Ježíše Krista (zobrazující Eucharistii; olejomalba na plátně), která byla po přelomu století přemístěna do chrámové předsíně. Dále zde byla pláštěnice od archim. Andreje a dvě ikony sv. Václava a Ludmily zhotovené v Praze.

Na samotném počátku let padesátých přichází do Jihlavy otec Bohuslav Sigmund s mátuškou, který studoval bohosloví v Srbsku, a jihlavská farnost v něm získává svého prvního vlastního faráře. Ten však v polovině padesátých let opouští církevní služby a odchází do Znojma.

V polovině padesátých let se tedy jihlavská pravoslavná obec ocitla bez vlastního duchovního správce; dojížděl sem obětavě sloužit a pastorovat otec Miroslav Mužík z Třebíče. Bohužel společenské a politické poměry nedovolovaly obsadit uprázdněné místo jihlavského duchovního správce, a tak tento stav, kdy zůstávala jihlavská farnost bez svého vlastního kněze, trval až do roku 1989. Církevní obec v průběhu komunistické éry bezmála zanikla; až v devadesátých letech umožnily nové poměry její postupnou obnovu.

V roce 1989 přišel do Jihlavy její současný pravoslavný duchovní správce. Mátuška Jana Baudišová se ujala úkolu zásadního rozšíření ikonografického vybavení chrámu.

O domovním chrámu

Domovní chrám svatých Václava a Ludmily je situován ve starobylém domě č. 4 na Masarykově náměstí (přístupný je v době bohoslužeb). Jedná se o bývalý reprezentační sál, zaklenutý a vyzdobený štukaturou. Jádro domu pochází ze 13. století; nyní je obklopeno renesančními adaptacemi a přístavbami.

Kaple a posléze domovní chrám zde byl zřízen v souladu s tradičním pravoslavným chrámovým uspořádáním. Je členěn na oltářní část za ikonostasem, chrámovou loď a předsíň. Výzdobou a radou se na zbudování tohoto pravoslavného stánku podílel i archimandrita Andrej (Kolomacký). Vysvěcení vykonal metropolita Jelevferij na začátku padesátých let. V polovině devadesátých let byly do svatého prestolu vloženy svaté ostatky mučedníků z monastýru ct. Theodosia Kinoviarcha (u Jerusalema) vladykou Kryštofem.

Interiér byl po roce 1990 postupně obnovován. Na ikonostasu jsou nové ikony (dílo Jany Baudišové); stejně tak hlavní ikony v oltáři, ikona přesv. Bohorodice v kivotu před ikonostasem (viz zde obrázek vpravo), ikony vystavené k uctívání na analojích a ikona Ukřižování. Věřící si v devadesátých letech adaptovali domek bývalé prádelny, kde zbudovali kruhovou nádrž jako baptistérium pro křty dospělých lidí plným ponořením. Kolem roku 2000 si pro setkávání zřídili věřící archondarik (zde můžeme společně posedět po bohoslužbě, konají se zde katecheze katechumenů a výuka náboženství pro děti a probíhají zde farní zasedání a různé besedy). Po roce 2010 došlo k renovaci chrámového interiéru (péčí br. Anatolije a br. Jurije), dále k instalaci stasidií, nových obětních svícnů a pořízeno bylo ozvučení, díky němuž mohou naslouchat bohoslužbě i ti věřící, kteří se nevejdou do chrámu nebo jsou s dětmi v archondariku. V r. 2018 byla dokončena instalace velkých deskových ikon českých svatých umístěných ve schránkách zdobených řezbou v byzantském stylu (dílo Andreje Vávry, který zhotovil i mnoho chrámového nábytku, např. analoje a tzv. stasidie). (Proměnu interiéru domovního chrámu můžete částečně vidět zde.)

V průběhu té doby probíhaly také opravy a údržba celého církevního domu na Masarykově náměstí, kde je náš svatostánek situován. V 90. letech byla především opravena protékající střecha a hroutící se štít. Následovala generální oprava fasády do náměstí, výměna vrat, oken apod., pak dlouhá řada oprav menšího rozsahu a nakonec v r. 2017 byla s finanční pomocí Eparchiální rady provedena velká oprava a údržba střechy nad celým objektem. V r. 2018 provedli věřící (péčí br. Vasilije, Nikolaje a dalších bratří) údržbu a výmalbu vestibulu.

Chrám je posvěcen i přítomností částeček svatých ostatků sv. Václava a Ludmily - mučedníků a knížat českých a ctihodného Ivana Českého, poustevníka. Požehnáním tomuto místu je dřevo svatého Kříže, na kterém trpěl náš Spasitel. Dále jsou v kapli uloženy svaté ostatky: sv. Filareta a Innokentije Moskevských, ct. Maxima Řeka, sv. Sergije Radoněžského, ct. dvanácti optinských starců, sv. Varnavy Getsemanského, sv. prvomučedníka archidiakona Štěpána, sv. apoštola Tomáše i sv. slavného divotvorce ruského - Serafíma Sarovského a dalších. Přítomnost svatých ve svatých ostatcích posvěcuje nejen naši církevní obec, ale i město Jihlavu a potažmo celou českou a moravskou zemi. Svátosti (svatyně) umístěně v naší kapli - k posvěcení křesťanské obce, chrámu - jsou podrobněji vypsány zde.

O kostelíku Svatého Ducha ve Smetanových sadech

V roce 2023 pokročila jednání o získání tohoto chrámu, jemuž je na našem farním webu věnovaná zvláštní stránka.