Vysvěcení nové pravoslavné svatyně
sv. Nikolaje v Karlových Varech
Ještě modlíme se za blažené a věčné paměti hodné zakladatele svatého chrámu tohoto….
Malá pravoslavná dřevěná kaple sv. Mikuláše na Doubské hoře – Aberg v Karlových Varech nemohla pojmout všechny věřící, kteří přišli dne 16.listopadu v dvoutisícím roce od narození Páně, aby se zúčastnili mystického svátku vysvěcení nového chrámu.
Naše Církev se loučila touto optimistickou událostí a slavností s 20. stoletím a nyní hledí s vírou, nadějí, láskou a radostí vstříc novému tisíciletí.
Kaple se stala ovocem víry v Boha a ve Svatou pravoslavnou církev pro přítomné i pro ty, kteří již odešli. Jejich duše byly mezi námi a chválily s námi Trojjediného Boha a - jak řekl Vladyka Christofor - byla tam spolu s námi přítomna vysvěcení dokončeného stánku Božího i duše zesnulého vladyky metropolity Doroteje, který dne 12.července r. 1999 na den sv. Petra a Pavla vysvětil základní kámen této kaple.
Byli mezi námi i ti, kteří vynaložili mnoho námahy, aby vznikl tento Boží Dům. Všichni jsme děkovali Pánu Bohu za tento den.
Chrám postavil na podobu suzdalských kaplí na vlastní náklad bratr Nikolaj Genadijevič Stěpanov a tím se nesmazatelně vepsal do historie Pravoslavné církve v českých zemích a do historie města. On také bude starostou chrámu. V ektenii za zesnulé byly vzpomenuti rodiče bratra Nikolaje, Genadij a Valentina.
Kaple bude vedena v seznamu pravoslavných chrámů České republiky.
Stavební materiál byl opracován, očíslován a připraven k montáži v dílnách Tojicko-Sergievské lávry v Sergievu Posadu, v největším monastýru Ruska. Tam byl také zbudován ikonostas a namalovány ikony.
Základy kaple postavila místní karlovarská firma a montáž kaple provedli ruští stavbaři.
Vysvěcení a první Sv.liturgii v novém chrámu celebroval Jeho Eminence arcibiskup pražský a českých zemí vladyka Christofor s řadou duchovních arcibiskupského sídla Prahy a západočeského protopresbyterátu v čele s protojerejem o.Janem Křivkou a s představeným karlovarského podvorja Ruské pravoslavné církve protojerejem o. Vasiljem Tarasovem.
Vladyka Christofor poblahopřál všem k výstavbě chrámu sv. Mikuláše a poděkoval z celého srdce za tento čin bratru Nikolaji a vyslovil mu přání "mnogaja léta", které se v zápětí rozeznělo v kapli a neslo se nad městem v podání pěveckého sboru karlovarského chrámu sv. Petra a Pavla.
Vladyka Christofor zdůraznil, že je to krajně vzácná událost v Čechách. Poděkoval protojereji Vasiliji Tarasovovi za přípravu chrámu ke svátku a za námahu, kterou vynaložil na jeho úpravu.
Vladyka Christofor sdělil, že bohoslužby v kapli se budou konat vždy ve čtvrtek, který je podle pravoslavné tradice dnem sv. Mikuláše, a podle možnosti i o sobotách. Budeme se zde modlit za zesnulé a živé. Ukončil svůj krátký proslov zvoláním: "Kristus je mezi námi" a vyslovením všem přání "mnogaja ljeta".
Dějiny naší Církve jsou plny bolestných zkušeností. Nehledě na strastiplná omezování existuje u Slovanů více než tisíc let, od dob sv.Cyrila a Metoděje. Celá staletí hlásá světu, že vyznává Ježíše Krista, vyzývá svět, aby kráčel za Kristem, a uchovává Kristovo učení nezměněné v čisté podobě, pročež nám mnozí předhazují konservatismus.
Byli jsme všichni šťastni, že jsme se mohli zúčastnit mystéria a prožít hlubokou symboliku vysvěcení domu Božího a cítili jsme, jak je důležité dodržovat naše pravoslavné kánony a tradice a bránit je před porušováním. Buďme pravověrní, přidržujme se učení orthodoxie, neboť to je to, co nás činí pravoslavnými, co nás spojuje a sjednocuje s pravoslavnými na celém světě!
Vysvěcení se konalo stejně tak, jako se to koná ve všech pravoslavných chrámech v přítomnosti a konalo v minulosti a dá-li Bůh, bude se tak dít i v příštích tisíciletích.
Vysvěcení chrámu se podobá křtu člověka. Narozením je položení základního kamene. Při vysvěcení prestol se omývá vodou, tak jako se omývá ten, kdo přijímá křest, pomazává se myrhou a odívá do bílých šatů.
Prestol, na kterém se koná Svatá eucharistie, je nejdůležitější místo v chrámu, místo zvláštní přítomnosti Boha, Boží trůn. Jeho vysvěcení je ukončením stavby chrámu, odevzdáním ho Bohu a předáním věřícím k modlitbě. Mystérium se koná za rajskými vraty. Nic se neděje náhodou. Každý úkon obsahuje mnoho významů. Všechny symboly navazují na oběť Ježíše Krista a Jeho stálá přítomnost dominuje celé slavnosti.
Biskup i duchovní připravující prestol na sebe odívají (přes liturgická bohoslužebná roucha) bílé zástěry. Ty symbolizují čistotu jejích záměrů a současně označují, že to, co dělají, dělají jménem všech pokřtěných. Prestol má formu čtvercového stolu, který je vyroben ze dřeva, z dubu, jasanu nebo v krajním případě z borovice. Čtyři sloupky symbolizují čtyři světové strany. Sloupky jsou nahoře lehce vydlabané. Na ně se pokládá deska. Na spodní straně desky je vepsána "kronika" slavnosti vysvěcení – datum, místo, jména vysvěcujících, představeného duchovního. V desce, přesně nad prázdnými otvory ve sloupcích, jsou čtyři otvory, jimiž se vlévá rozehřátou směs vosku a pryskyřice (voskomastik). Připomíná balzám, který připravili pro Krista Nikodém a Pilátův voják Josef Arimatejský.
Použitý voskomastik symbolizuje naše sjednocení s Kristem, s Jeho obětí a zmrtvýchvstáním. Do otvorů se zatloukají čtyři dřevené hřeby. Představují hřeby, kterými byl Kristus přibit ke kříži. Jsou zatloukány polními kameny bez ostrých hran, aby nedošlo k poranění prestolu. Tyto kameny zůstanou navždy pod prestolem.
Na znamení duchovní očisty prestol je omýván teplou vodou, růžovou vodou, která připomíná myrhu, kterou přinesly ženy ke hrobu Páně, a červeným vínem, symbolem Kristovy krve. Tyto úkony připomínají přípravu Ježíše k pohřbu. Takto připravená deska je potírána myrhou (svatým myrem), tak jako člověk je pomazán při myropomazání po křtu. Tak se přikládá pečeť daru Ducha Svatého a vyprošuje zvláštní milost místu, na kterém bude konána eucharistická obět. Stěny chrámu jsou potírány svatým myrem, aby chránily prestol a staly se pro něj zvláštním rámcem pro konání Eucharistie. Na prestol se pak odívá první liturgický šat z čistého lnu. Je to plátno, které připomíná plaštěnici, - katasarku (rozprostírající se po tělu), do které byl zabalen Ježíš Kristus. Vršek je obtočen šňůrou takovým způsobem, aby na každé straně prestolu tvořila kříž. Šňůra symbolizuje pouta, kterými byl spoután Ježíš, když Ho vedli na soud, a současně moc Boží, která udržuje svět – jeho čtyři strany – a do jednoho celku spojuje vše, co žije na zemi.
Potom se rozprostírá vrchní zvlášť zdobenou tkaninu - indicii (od řeckého – oblékat), která symbolizuje lesk Boží slávy. Po vysvěcení čtyř stěn chrámu svěcenou vodou a myrem na znamení duchovního posvěcení místa se zapaluje svíce za prestolem.
Po ukončení této ceremonie vychází z chrámu procesí, aby vneslo do chrámu schránku-relikviář a antimins. Při průvodu nese archijerej na diskosu svaté ostatky mučedníků okolo chrámu. Schránka, ve které jsou uloženy svaté ostatky, se ukládá do nitra svatého prestolu na zvláštní místo a na svatý prestol je také ukložen antimins – (řeckolatinské slovo od řeckého - anti - na místo, a latinského mensa - stůl, a znamená "na místo stolu"). Antimins je hedvábný šátek, ve kterém je zašita částečka svatých ostatků mučedníků, posvěcený biskupem. Na něm, jako na Ježíšově hrobě a na hrobech mučedníků, se koná svatá vzpomínka Ježíšova strádání, smrti a zmrtvýchvstání, což je zpřítomněno silou Svatého Ducha sestupujícího při Božské liturgii na předložené Dary. Na takto připraveném prestole je už možno sloužit Svatou liturgii.
Od této chvíle začíná plný život obce, tak jako začíná plný duchovní život pokřtěného dítěte.
Tak se to také stalo dne 16.12. 2000 v Karlových Varech na Doubské hoře v novém chrámu sv. divotvorce Mikuláše z lýkyjských Myr.
2.1.2001 MUDr. Jiří Karpowicz
Viz též reportáž v Hlasu Pravoslaví č. 1/2001
Zpět na rozcestník pravoslavi.cz
Zpět na časopis hlas.pravoslavi.cz