náš monastýr je zasvěcen svatému novomučedníkovi biskupu Gorazdovi, obnoviteli pravoslaví v českých zemích, jenž zahynul mučednickou smrtí roku 1942. Vladyka mučedník byl na pravoslavného biskupa vysvěcen v Srbsku roku 1921 a po dvě desetiletí v naší republice všestranně pracoval na obnovení místní pravoslavné cyrilometodějské církve. Monastýr, jehož součástí je také památník na tohoto světce, se nalézají v obci Hrubá Vrbka, kde se Gorazd II. (občanským jménem Matěj Pavlík) narodil.

O svatém mučedníku, vladykovi Gorazdovi se více informací dozvíte z webových stránek, které se této mimořádné osobnosti podrobně věnují: orthodoxia.cz/gorazd

Krátce o historii monastýru

Monastýr byl založen v roce 1992 v rodišti tohoto velkého novodobého světce, v malebné vesnici Hrubá Vrbka na úpatí Bílých Karpat, poblíž obce Velké nad Veličkou, nedaleko moravsko-slovenského pomezí.

Původně zde byla adaptací staršího domečku zbudována kaple a památník jako posvátné a památeční místo, aby se tu církev mohla shromaždovat a v rodišti našeho novodobného světce v den světcovy památky uctít modlitbou jeho mučednickou památku.

Památník přiléhající ke kapli je zároveň „světničkou sv. Gorazda“, v níž je instalována výstava dochovaných věcí, které jsou s ním spojeny, listin a dobových fotografií. Většina národních velikánů a nejvýznamnějších osobností národa má ve svém rodišti k pěstování památky zřízenu památeční „světničku“ či malé muzeum, kam lze připutovat. Svatý vladyka mučedník Gorazd II. mezi takové velikány našeho národa jistě patří, jak nepochybně uzná ten, kdo se seznámí s jeho životem a mučednickou smrtí.

Iniciátorem tohoto budovatelského počinu se stal - kromě jiných - znojemský duchovní otec prot. Alexandr Novák. Záměr a vyhlášení sbírky na tento účel schválilo eparchiální shromáždění olomoucko-brněnské eparchie a požehnal tehdejší eparchiální biskup Kryštof. (Zmínku o těchto počátcích pravoslavného stánku v Hrubé Vrbce najdete v článku věnovaném vzpomínce na otce Alexandra). Dále stál u záměru zbudovat v Hrubé Vrbce památník od počátku archimandrita Cyril (Pospíšil) z Olomouce (pozdější schiarchimandrita Kyrill, první představený monastýru).

Pro památník byla použita obytná místnost v zakoupeném domku, kaple byla zřízena přestavbou domovního hospodářského prostoru a vybavena vším potřebným k pravoslavné bohoslužbě. Na zdi kaple vymaloval pravoslavné ikony ikonopisec Lubomír Kupec. Přilehlý památník, situovaný ve druhé místnosti této malé nemovitosti a ve vstupní chodbě, byl pěkně okrášlen obrazovou výzdobou (s památečnými fotografiemi sv. Gorazda, jeho rukopisy a dalšími listinnými materiály). Zároveň bylo v místnosti památníku stylové posezení pro pohoštění poutníků a prostor pro přípravu kněžstva na bohoslužbu. Posléze byl památník vybaven prosklenými skříněmi, do nichž byly jako vzácné relikvie umístěny předměty, které se po svatém vladykovi zachovaly.

Podařilo se zakoupit i vedle stojící budovu a zřídit zde možnost k bydlení. Tehdy se začala rýsovat možnost, že by se kaple a památník staly jádrem širšího komplexu a byly začleněny do monastýru, který by zde mohl vzniknout. Jak známo, sv. Gorazd si nesmírně přál, aby naše církev měla svůj vlastní monasticismus, a sám plánoval, že na sklonku života stráví svá poslední léta v našem místním českém monastýru. Dobře si uvědomoval, jak důležitý je monastýr pro život místní církve. Jeho tehdejší pokus založit monastýr sv. Prokopa Sázavského však nebyl úspěšný. Monastýr v jeho rodné vsi a vedle jeho památečné světničky by určitě byl našemu světci milým.

Budovu vedle kaple a památníku v Hrubé Vrbce jako první osídlili dva čeští adepti mnišského života. Vladyka Kryštof vedl úspěšné jednání na Svaté Hoře Athos, aby byl vznikající monastýr přijat jako tzv. „metoch“ monastýru Simonos Petra (metochem nazýváme monastýr spadající pod správu některého z velkých monastýrů, např. svatohorských). V roce 1994 navštívili Hrubou Vrbku řečtí mniši v čele s igumenem svatohorského metochu ct. Nikodima, archimandritou Chrysostomem, a kapli i monastýrské prostory posvětili. (Jeden z tehdejších českých obyvatelů monastýru žije nyní jako schimonach právě v řeckém monastýru ct. Nikodima.)

Krátce poté se do monastýru sv. Gorazda přestěhoval igumen Cyril (Pospíšil) z Olomouce, který je povýšen na archimandritu. Správkyní památníku se stala sestra Gorazda, Růžena Prachařová (příbuzná svatého vladyky Gorazda). Při své návštěvě v Trojicko-sergijevské lávře přijímá otec Cyril tzv. „velkou schimu“ a vrací se do Hrubé Vrbky jako schiarchimandrita Kyrill. Do monastýru přicházejí na zkušenou další zájemci o mnišství.

Monastýrské budovy se dále zvelebují. Je pořízeno plynové vytápění, vyměněna okna, vybudována veranda. Z bývalého průjezdu, kde byla hromada uhlí, byla zbudována další kelie. Opravy do značné míry organizoval a pomáhal finančně zajistit vladyka Kryštof.

V r. 2000 schiarchimandritu Kyrilla intronizoval eparchiální biskup Simeon na prvního představeného monastýru v Hrubé Vrbce. Do majetku církve se podařilo přikoupit i další nemovitost sousedící s kaplí (ze severní strany budovy monastýru).

Nový monastýrský představený věnoval svou pozůstalost monastýru: vzácné liturgické nádoby, ostatky svatých, ikony, bohoslužebná roucha, liturgickou literaturu, rozsáhlou knihovnu, nábytek adal. Vybavení monastýru se díky němu rozrůstá o mnoho posvátných předmětů a součástí chrámového inventáře. Podařilo se mu vydat dvě knížky - především akathist sv. Gorazdu a dále historické pojednání o pravoslaví v našich zemích.

Kolem monastýru se začíná utvářet okruh zájemců o mnišský život a podporovatelů monastýru. Otec Kyrill je známý jako zkušený zpovědník a mezi věřícími se začíná hovořit o jeho pastýřské moudrosti. Lidé sem přijíždějí ke zpovědi a pro duchovní vedení. Slibný proces, při němž se monastýr stává jedním ze známých ohnisek duchovního života naší církve, je však podlomen těžkou nemocí schiarchimandrity.

Poslední léta jeho života zde s ním žije jeromonach Alexij (Olexa). Budování monastýru a uskutečnění dalších plánů bohužel přetrhla zhoubná nemoc. V roce 2003 první představený tohoto monastýru umírá a je pochován pod severní zdí monastýrské kaple sv. Gorazda (článek a fotografie z pohřbu). Brzy poté zesnul i jeromonach Alexij; pohřben byl na Slovensku.

Po odchodu bývalého představeného na věčnost se vrací z ruského monastýru Trojicko-serijevské lávry jeromonach Joakim (Hrdý), který se tam před sedmi lety odebral, aby se vyučil mnišskému životu a absolvoval bohosloveckou školu. V Rusku ho postřihli na mnicha (1997) a se souhlasem tamní církevní správy ho tam vysvětil vladyka Kryštof, arcibiskup pražský, na diákona a na kněze (r. 1999). Vladyka Simeon, eparchiální arcibiskup olomoucko-brněnský, ho na základě doporučení eparchiální rady povolal zpět do vlasti, aby jej usadil v uprázdněném monastýru. Kromě jeromonacha Joakima zde v té době ještě žije rumunský jeromonach Christofor a posléze žalmista Andrej (Vávra). K nim se připojuje br. Tomas, pocházející z řecko-české rodiny (později svatohorský mnich z monastýru Vatoped).

Jeromonachu Joakimovi udělil eparchiální biskup Simeon hodnost igumena a ustanovil jej za nového (v pořadí druhého) představeného monastýru (r. 2003). V r. 2006 byl uveden do hodnosti archimandrity.

Eparchiální rada přispěla na pořízení ústředního topení vybaveného pokročilou technologií - vysoce úsporným plynovým kotlem. Byl vyměněn plot. Také byla zbořením vnitřní zdi rozšířena jídelna. Nakonec se předělala umývárna a toalety, aby lépe vyhovovaly hostům a dětem.

S touto etapou dějin monastýru je spojena výměna ikonostasu - původní prostý, ale pěkný ikonostas, který se stylově hodil do interiéru kaple, byl vyměněn za nový zhotovený v typicky ruském stylu. S bolestí někteří nesli i zrušení památníku sv. Gorazda, z něhož zůstalo torzo několika vitrín na chodbě, a místnost bývalého památníku byla předělána na prodejnu s ruským a ukrajinským církevním sortimentem.

V té době zde přebýval i výtvarně nadaný bratr Gorazd. Opouští monastýr brzy poté, co do Řecka odešli bratr Andrej a Tomas.

Monastýr se v této periodě své historie stal dějištěm řady církevně-společenských akcí; sjížděli se sem rádi světští věřící, sloužil rodinám k odpočinku, konaly se tu svatby a křtily se děti; v jeho areálu se pořádaly i letní dětské tábory. Mnišské bratrstvo se zde však ani za této éry zřídit nepodařilo. Všichni zájemci o mnišství odešli jinam.

Archimandrita Joakim (Jáchym) byl vysvěcen na vikárního biskupa olomoucko-brněnské eparchie (r. 2009) a po nějakém čase opouští olomoucko-brněnskou eparchii a odchází do pražské eparchie (2014). Po odchodu představeného zůstaly na jistou dobu monastýrské budovy prázdné.

Nový vikární biskup olomoucko-brněnské eparchie Izaiáš, biskup šumperský, se ujal (v r. 2015) správcovství monastýru. S jeho érou je spojena náročná záchrana zchátralých budov monastýru před zřícením a další stavební práce zásadního charakteru. Oprava byla provedena na poslední chvíli, neboť staticky nestabilní severní zeď kaple se už hroutila.

Jako nový (v pořadí třetí) představený monastýru spolu se správkyní památníku Gorazdou Prachařovou zahájili rozsáhlé opravy, statické zajištění objektu a stavební úpravy chátrajících budov monastýru. Došlo ke kompletní výměně střechy včetně dávno prohnilých krovů, pukající a hroutící se stěny byly před tím některé znovu vystavěny a všechny pak zpevněny korunou zdiva, bylo provedeno dávno zamýšlené zasklení verandy, renovace interiéru apod. Byla pořízena umělecky kovaná monastýrská brána. Byl znovu zřízen památník s expozicí věnovanou sv. Gorazdovi a jeho době. Nový představený zajistil, aby monastýr dostal opět potřebné vybavení pro bohoslužby i pro život zdejších obyvatel. Opravy byly dokončeny v r. 2017 nasazením pozlacených cibulovitých věžiček nad kapli.

Každý rok se v našem monastýru v den památky mučednické smrti světce pořádá celoeparchiální poutní setkání, a to vždy nejbližší sobotu k datu 4. září (od 10 hodin se koná archijerejská božská liturgie). (Fotografie z minulých poutí můžete najít v sekci aktuality.) Návštěvníci se nyní mohou opět pomodlit a vzývat pomoc sv. Gorazda, připomenout si jeho mimořádnou osobnost, poučit a potěšit se expozicí originálních artefaktů v památníku.

Cestu k dalším fotografiím ze současnosti monastýru najdete v sekci aktuality.

Bohoslužby se konají dle rozpisu, který je aktualizován zde.

Oficiální webovou stránku monastýru najdete na adrese monastyrsvgorazda.cz