BŮH
MILUJE HŘÍŠNÍKA,
ALE NENÁVIDÍ HŘÍCH

Prohlášení biskupů Pravoslavné církve v českých zemích k problematice homosexuálních svazků a k některým v současné době rozšířeným hříchům

Ve snaze následovat našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, apoštoly a učení pravoslavné církve, jsme vážně znepokojeni snahou některých bratří a sester z jiných křesťanských vyznání, kteří se snaží přizpůsobovat slova a skutky našeho Pána, o nichž mluví Evangelia některým neblahým společenským jevům současnosti a svým vlastním představám. Zejména se jedná o problematiku vzájemného soužití lidí stejného pohlaví a o přijetí homosexuálních svazků církví a společností.

Ještě více nás znepokojuje, že tito bratři a sestry neváhají k hlásání svých názorů velmi vzdálených od učení Evangelia a také od původního etického učení a postojů církve, využívat prostor přidělený křesťanům v české veřejně právní televizi a dalších prostředcích masové komunikace a tam své představy uvádět jako stanoviska pro všechny křesťany přijatelná a jako ta, která jsou v souladu s duchem a učením Evangelia.

Bible zaujímá k problému homosexuálních vztahů jednoznačný postoj: "Nebudeš obcovat s mužem jako se ženou, je to ohavnost" /3M 18, 22/. Sv. apoštol Pavel dále mluví o "hanebných vášních" a také o tom, že: "Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svoji zcestnost". Apoštol nám dále připomíná, že Božího odsouzení se dostane také těm, kdo takovéto jednání schvalují /Ř 1, 18-32/. V listu ke Korintským se dokonce mluví o tom, že tito lidé nezdědí věčný život: "Nemylte se: Ani smilnící, ani modláři, ani cizoložníci, ani modloslužebníci ani zvrhlíci …nebudou mít účast v Božím Království" /1 Kor 6, 9- 10/.

Biblické texty odmítající homosexualitu formovaly a spoluvytvářely křesťanskou morálku a kulturu a vzdělávaly mnoho generací. Popírání přímého smyslu slov sv. apoštola Pavla některými křesťany je v protikladu ke dvoutisícileté křesťanské tradici a v protikladu biblickým textům. Homosexuální vztahy jsou z pohledu Bible i z pohledu učení církve hříchem, který odděluje člověka od Boha. V současnosti jsme ale v této věci svědky u mnoha lidí přijetí postojů, které jsou ve zjevném protikladu k učení církve a jeví se také jako nezdravé a nebezpečné pro další vývoj rodiny a společnosti.

Bylo by však velkým omylem vybrat si z mnoha hříchů, kterým lidé dnes podléhají a které jsou velmi rozšířeny pouze jeden (například praktikování homosexuálních svazků) a nemluvit o mnoha dalších, které jsou dnes ve společnosti a dokonce někdy i v církvi pokládány za přijatelné.

Zde musíme mluvit o velmi rozšířeném sobectví a individualismu a nepamatování na Boha, zrovna tak jako o rozšířené praxi mimomanželských styků, manželské nevěře, rozvodech a o častých potratech, které nemají ani zdravotní a ani sociální odůvodnění. V současnosti tolerovaným, avšak závažným hříchem vedoucím k destrukci mezilidských vztahů, duševnímu a duchovnímu úpadku je mezi mladými lidmi rozšířené nemírné holdování alkoholu a návykovým látkám. Do popředí vystupuje také hřích konzumního způsobu života, vedoucí ve svých důsledcích k destrukci Božího stvoření.

Církev a křesťané nesmí omítat pomoc lidem, rodinám a společenstvím, pokud jsou hříchem a hříchy postiženy. Nesmí se ale také přizpůsobovat situacím majícím svůj základ v mravním a etickém relativismu, nihilismu a úpadku a prohlašovat projevy nemoci za projevy zdraví, případně před věřícími z jakýchkoliv účelových a politických důvodů zakrývat skutečnost, že hřích a přetrvávání ve hříchu přivádí člověka a lidstvo na duchovní scestí a k zatracení.

Bůh v osobě svého Jednorozeného Syna přišel spasit hříšníky a ne spravedlivé. Bůh je láska a křesťané se proto musí modlit za všechny lidi a přát jim spasení. Církve a křesťané jsou povinní ve své službě Bohu a každému člověku otevírat cestu k obrácení, pokání a k duchovní vyléčení. Na druhé straně se však nesmí bát pojmenovat hřích a to především proto, aby ti, kteří mu propadli nalezli cestu k Bohu a ke spáse.

Pro nás, biskupy Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, není možné schvalovat úpadek lidské přirozenosti, která byla stvořena samotným Bohem a nemůžeme ani schvalovat, aby stanoviska skupiny lidí postižené jakýmkoliv hříchem zpochybňovala a přizpůsobovala osobu samotného Bohočlověka Krista - Boha a Spasitele své představě a prezentovala jej jako toho, který je hříchem postižen. Takovýto názor jednoznačně odporuje církevnímu učení.

Pro pravoslavné věřící zůstávají nadále v platnosti kánony církve, které jsou i dobách mravnímu úpadku a ztráty duchovního horizontu normou, o dodržení které by měl každý pravoslavný křesťan podle svých sil a možností s Boží pomocí usilovat v zájmu svého duchovního pokroku, spásy a věčného života v království nebeském.

Členové Posvátného synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku:
Arcibiskup pražský a českých zemí Kryštof
a biskup olomoucko-brněnský Simeon

(Text prohlášení je možné publikovat pouze v celku. Publikování jednotlivých částí a výňatků prohlášení je možné pouze se svolením Posvátného synodu biskupů Pravoslavné církve v Českých zemí a na Slovensku. )






Oficiální stanovisko Ruské pravoslavné církve k ustanovení homosexuála za biskupa Episkopální církve: Církev nemůže schválit zvrácení lidské přirozenosti, která byla stvořena samotným Stvořitelem (česky)






Zpět na rozcestník pravoslavi.cz
Zpět na časopis hlas.pravoslavi.cz